Většinu rally z šestidílného kalendáře pořadatelsky zajišťuje největší autoklub v zemi – organizace BíKR, sídlící v hlavním městě Reykjavíku. Kvalita závodů tím ale rozhodně netrpí, spíš naopak. Profesionální přístup rallyových nadšenců si v ničem nezadá třeba se zkušenými praktiky z Anglie a dalších států. Výsledkem jejich snahy je šotolinový seriál, plný technických a divácky vděčných rychlostních zkoušek. Letos se pro posádky nabízela šance obsadit uvolněný trůn šampiona, když dal úřadující mistr Daniel Sigurdarson přednost výzvě v podobě startů na anglických rally a jeho jméno se dokonce objevilo i ve startovních listinách Rally of Great Britain a Rally of Scotland, tedy soutěží mistrovství světa, respektive IRC. Že se mezi dravými britskými soutěžáky neztratil, o tom svědčí hned několik slušných výsledků z průběhu roku.
První soutěž, Vorrallý Reykjavíkur, se odehrála až na začátku května, a to hlavně z toho důvodu, že v zimním období jsou pro běžná auta mnohé z cest absolutně nesjízdné. Hlavní favorit, pilot červeného Mitsubishi sedmé evoluce Jón Bjarni Hrólffson, nasadil hned od první RZ ďábelské tempo, kterému stačil jen Pétur Pétursson, i ten ale brzy ztrácel více jak čtvrt minuty. Ostatní posádky zůstavaly výrazně pozadu, výrazně za očekáváním byl hlavně Páll Hardarson, startující se Subaru N12, který po polovině soutěže ztrácel přes čtyři minuty. Odstup prvních dvou závodníků od zbytku pole narůstal až do cíle, když po poslední RZ vedl Hrólffson o půl minuty před Péturssonem a na třetí místo měl náskok propastných osm minut.
Následující Snaefellsnes Rally startovala o prvním červencovém víkendu a pouze potvrdila jezdeckou převahu Jóna Hrólffsona. Jeho hlavním soupeřům se navíc nedařilo a protestující technika nakonec zastavila i Péturssona, který moc toužil po odplatě za první porážku. Hrólfsson po celou soutěž držel vedení pevně v rukou a udržoval bezpečný náskok před zbylými soupeři. Do cíle dorazil s luxusním náskokem dvě a půl minuty. Fanoušci si však i na této soutěži přišli na své, alespoň co se do sportovního boje týče, když o druhé místo si to rozdali Fylkir Jónsson a Jóhannes Gunnarsson. Na předlouhých RZ si nedarovali ani vteřinku navíc. Těsně před koncem soutěže ale udělal Gunnarsson drobnou jezdeckou chybu a přestože jeho zdržení nebylo nijak velké, o umístění na medailových pozicích bylo rázem rozhodnuto.
Na třetí soutěž si v pauze mezi britskými soutěžemi odskočil úřadující mistr Sigurdarson a zdálo se, že jeho mladý vyzyvatel bude poprvé v sezóně poražen. Souboj, který se mezi oběma soutěžáky rozhořel, byl rozhodně nejkrásnější a jednoznačně nejtěsnější v sezóně, když ještě před poslední RZ byl rozdíl mezi oběma Mitsubishi tak malý, že tipovat vítěze by byla skutečná sázka do loterie. Přestože by Hrólffson po chybách svých pravidelných soupeřů mohl nechat Sigurdarsona vyhrát a v klidu si dojet pro body za druhé místo, které by mu poskytly možnost už v příštím závodě získat titul, sportovní srdce mladého jezdce zvítězilo nad rozumem. V poslední RZ udělil mistrovi pořádnou lekci a v součtu měl nakonec lepší čas.
Mistři Islandu 2009: Jón Bjarni Hrólffson / Saemundur Saemundsson
I desáté místo v neslavnější soutěži ostrova, Mitsubishi Icelandic Rally Reykjavík, by za stávající situace stačilo Hrólffsonovi k předčasnému zisku titulu. Teoreticky mu v tom mohli zabránit Jónsson s Gunnarssonem, ale to by vedoucí muž šampionátu už nesměl získat ani bod. Na start mezinárodního klání se postavilo i několik domácích posádek, na pozvání Daniela Sigurdarsona dorazil dokonce britský talent a bývalý pilot MG Sport S2000, Stuart Jones. Hrólffson na hosta tentokrát neútočil, spokojil se s výhrou mezi domácími piloty a tomu podřídil celou jízdu. Gunnarsson naopak od začátku tahal, jak mohl, ale na lepší, než třetí místo v cíli to nestačilo. Získal sice skalp Jónssona, ale na suveréna letošní sezóny ani zdaleka nestačil. Pod tlakem totiž vyrobil několik malých chyb a tak byly tři minuty, které mu v součtu Hrólffson nadělil, ještě celkem milosrdné. V mezinárodním hodnocení si nikým neohrožován dojel pro vítězství Jones s Mitsubishi Evo 10 před Hrólffsonem, který se tím po zásluze stal s předstihem mistrem Islandu a v jeho týmu padlo rozhodnutí z úsporných důvodů do závěrečné dvousoutěže nenastoupit.
Nesbyggdar Rally se kvůli své délce a malému počtu soutěží bodově hodnotila v obou dnech samostatně a tak slibovala skutečně kvalitní souboje o zbylá místa na stupních vítězů. Šanci na titul vicemistra měly hned tři posádky, z nichž nejlepší výchozí pozici měl Jónsson. Ten ale ze soubojů odpadl hned v počátku prvního dne a vzhledem k dvojité porci bodů, kterou šlo v posledním podniku získat, bylo jasné, že při slušnějším výsledku jeho dvou soupeřů o titul vicemistra přijde. Rozbitá trať z počátku nejlépe svědčila Hardarsonovi a ačkoli Gunnarsson jeho tempu jen špatně sekundoval, držel bezpečně druhé místo a vyčkával. První den tak vyhrál pilot Subaru před Gunnarssonem a skvěle jedoucím vítězem hodnocení terénních vozidel McKinistrym.
Do druhého dne Nesbyggdar Rally se tak probudil v nejlepší pozici Hardarson, ale situace se vyvinula tak, že i přes nepatrný náskok musel Gunnarssona porazit. V opačném případě by totiž titul vicemistra bral právě Gunnarsson. Ačkoli se dalo očekávat, že druhý den bude mít podobný průběh jako ten první, nakonec bylo všechno jinak. Taktická bitva skončila vlastně ještě dřív než začala, když hned v první RZ zaváhal Hardarson a i když poté doháněl, jak mohl, konečné čtvrté místo bylo jeho maximem. S bezpečným náskokem vyhrál Gunnarsson a mohl se tak radovat z druhého místa. Smolař Hardarson bral místo třetí a na konečné čtvrté spadl Fylkir Jónsson.
Závěrem telegraficky dodejme, že hodnocení dvoukolek ovládl Hilmar Bragi Thráinsson s Hodnou Civic Type R a v hodnocení terénních vozidel nenašel soupeře Gudmundur McKinistry se speciálem Tomcat.
Konečný stav šampionátu:
1. Jón Bjarni Hrólfsson Mitsubishi 42,5
2. Jóhannes V. Gunnarsson Mitsubishi 34
3. Páll Hardarson Subaru 27,5
4. Fylkir A. Jónsson Subaru 21,5
5. Hilmar Bragi Thráinsson Honda 17
Foto: www.heimsnet.is/elvarorn
