Ty jsi známý i tím, že závodní vozy pronajímáš. Můžeš nám přiblížit, kdo jezdil s tvými auty a jakých výsledků jezdci dosáhli?
„Minulý rok pokračovala spolupráce s Petrem Trnovcem navigovaným Mírou Staňkem a rodinnou posádkou Michal a Ivan Horákovi. Petr s Mírou si tradičně vybrali moravské závody, takže začali Valaškou, kde v hodně silné konkurenci zajeli skvělé 10. místo a stejně úspěšná byla i Kopná, kde byli šestí. Po letní přestávce se vrátili na Barumce, tam předvedli opět zkušený a vyrovnaný výkon a bylo z toho 20. místo celkově a 12. v klasifikaci MČR. Petrův domácí Rallysprint Vsetín se už tolik nepovedl. Po hodně vydařeném testu a první RZ přišla drobná chyba a po kontaktu zadním kolem o kládu se ohnula spojovačka. Auto bylo pojízdné, ale následovala ještě jedna RZ a proto nemělo smysl pokračovat. Vylepšit náladu před zimní přestávkou si kluci chtěli na Mikuláši ve Slušovicích. Tam přišla podobně nevinná chyba a poškozený ráfek a hlavně uvíznutí na hraně příkopu znamenaly konec závodu.
Posádka FUTURES CONTPRODUCT teamu Michal Horák - Ivan Horák pokračovala v kompletní sezoně rallysprintů. Sezona sprintů proběhla slušně, mrzí nás odstoupení ve Vyškově, ale takový je motorsport. Kromě sprintů Michal odstartoval na MČR v Hustopečích. Ukázalo se, že delší závody mu hodně svědčí, dokázal prohánět i posádky, které mají s auty R5 i Hustopeči samotnými mnohem více zkušeností. Těsně před cílem předposlední RZ ale přišel jeden smyk, který skončil až mimo trať. Mnohem lépe dopadl další jednorázový start. Na premiérový podnik mistrovství světa v Česku jsme byli s šéfem FUTURES CONTPRODUCT teamu Milanem Korčákem domluveni prakticky před začátkem sezony. Tímto mu chci znovu poděkovat za projevenou důvěru, pro nás to byla čest, ale zároveň odpovědnost. Myslím, že se nám podařilo připravit auto nejlépe, jak šlo. Jednak po celý závod fungovalo na 100%, ale i množství náhradních dílů, které tradičně máme dostatečné, bylo na takovou akci ještě navýšeno, tradičně si k nám chodili půjčovat i ostatní týmy. Michal s Ivanem zvládli celý náročný týden skvěle, poprali se s dlouhými přejezdy jak při tréninku, tak i při soutěži, prakticky každý den si na auto montovali světelnou rampu a to i na shakedown a vše navíc komplikovalo počasí. Ale na nic jsme si nestěžovali, věděli jsme, že závod WRC bude náročný a to nás lákalo. A řekl bych, že to byla i naše výhoda. Kluky jsem proškolil k základním opravám, v autě vezli různé náhradní díly a nářadí. Nakonec se to hodilo, protože se během jednoho výletu mimo trať jedné sobotní erzetě poškodilo přední rameno. Na přejezdu pak prasklo úplně a jediná šance byla rameno vyměnit, posádka to zvládla bez jakékoliv penalizace. V servisu jsme pro jistotu vyměnili celou přední nápravu s řízením, rameny, atd, kterou jsme měli připravenou jako komplet. Stejně tak i celé zavěšení daného kola. Nechtěli jsme riskovat nějaké skryté poškození například řízení nebo ložiska kola. Výsledkem bylo 28. místo absolutně a 15. ve WRC2. Na Rally Bohemia si naši Fabii R5 pronajal německý jezdec Chris Gropengiesser. Přestože jsme se viděli poprvé ve středu v týden závodu, skvěle jsme si rozuměli a spolupráce byla příjemná. Výsledkem bylo 12. místo absolutně.“
Někdo jezdí za exotikou na dovolenou, jiný na závody. Narážím na tvou účast na Safari rally, přibliž nám East African Safari Classic Rally…
„East African Safari Rally je klasická soutěž ve formátu, jako se jezdili dříve. To znamená, že auta nejsou až tak extrémně upravená, důležitá je hlavně životnost, odolnost a jednoduchost. Délka celé trati je několik tisíc kilometrů a délka erzet je kolem dvou tisíc kilometrů. Rychlostní zkoušky jsou hodně dlouhé, většinou 60-90km. Ty nejkratší mají kolem 40km. Nejdelší naopak měřila 139km. Formát soutěže je takový, že po čtyřech etapách závodu je den volna a pokračuje dalšími čtyřmi etapami. Každá etapa má tři rychlostní zkoušky. Servis probíhá někde na přejezdu mezi erzetami, jako to bylo dříve. A večer je dvou hodinový servis na jednom místě pro všechny v blízkosti uzavřeného parkoviště.
cvrček, věroslav | foto: Archiv jezdce
Jako servisní auta tam máme pronajaté speciálně prodloužené Land Cruisery, které běžně slouží pro převoz turistů na Safari výlety. Samozřejmě jsou vyndané sedačky, Na střeše je speciální zahrádka na pneumatiky a bedny. Na vnitřních stěnách jsou sítě pro uchycení dílů. Materiálu tam vezeme hodně, naložené auto váží přes pět tun. Kromě všech podvozkových dílů, mnoha kol, servisního vybavení, nářadí a benzínu samozřejmě převodovka, motor atd. Celá akce se chystá více jak rok dopředu, kromě přípravy auta a veškerého vybavení je potřeba zařídit logistiku, letenky, každý člen týmu musí mít speciální očkování a vízum. Nás letos letělo celkem osm pro servis dvou Porsche. Kontejner jsme nakládali v Praze na začátku října, pak jel vlakem do Hamburku a za týden už byl na lodi. Na začátku prosince celý tým odletěl do Mombasy. Komplikace byla, že nám nepřiletěly zavazadla, letěli jsme přes Paříž a tam mají na letišti tradičně takový bordel, že nám zavazadla přišly až za dva dny. V Mombase jsme museli najít náš kontejner, a vše naložit do pronajatých servisních aut, dále doladit auta, udělat přejímky...“
Co je náročnější na servis Fabie R5 nebo Porsche?
„Na to je jednoduchá odpověď, Porsche je náročnější na servis, pokud se tedy bavíme o Safari Rally. Fabia R5 je vyrobená jako auto pro zákazníky a je velmi intuitivní na servis. Montážní práce jsou poměrně jednoduché a vše je správně nadimenzované pro ty nejhorší podmínky. Myslím, že jsme nějaké zkušenosti moderních aut, jak R5, S2000 a hlavně i WRC dokázali použít i v přípravě Porsche. Například spousta detailů k tomu, abychom dokázali vyměnit převodovku kolem 20minut. Když jsem jel Safari poprvé v roce 2011, bylo nám řečeno, že převodovka vyměnit nelze, že jedině na dílně a musí se vyndat i s motorem. Dva roky na to už jsme to měli vyzkoušené a šlo to. Porsche je vyrobené pro hodně rychlou přepravu osob mezi Německými městy po slušné dálnici. Ale i přesto je fantasticky robustní. Některé podvozkové díly a karoserii máme samozřejmě patřičně vyztužené. Ale například řízení, řídicí tyče, převodovka, spojka a motor vychází ze sériové verze. Vše je samozřejmě zrevidováno, ale jsou to opravdu originální sériové díly. Málokdo si dovede představit, jak vypadají tamní cesty a rychlostní zkoušky, jak jsou rozbité, kamenité, bahna, řeky, skoky a navíc si představit, že tam jede několik tisíc kilometrů s autem starým 50let. Při přípravě vozu a během servisu je nutné nastavovat a kontrolovat spousty věcí. Oproti například Dakaru nemáme možnost spravovat auto celou noc, ale po každé etapě je servis dvě hodiny. Díky celému týmu na závodech, ale hlavně v přípravě aut nám obě auta dojela závod bez technického problému. Měnili jsme nějaká ložiska, startér, brzdy atd. Jeden vůz schytal v šesté etapě celkem nepříjemnou nehodu, uražené přední kolo, rána tak veliká, že vyletělo přední okno. Přímo na RZ jsme to spravili a posádka pokračovala.“
cvrček, věroslav | foto: Archiv jezdce
Ze soutěže v Nairobi máš jistě spoustu krásných zážitků, poděl se…
„Já prožil auto v manažerském autě, že jsem se staral o posádky, abych je dovezl z ubytování do úpéčka atd. Pak jsem se snažil být ve všech servisech. Z toho jsou asi největší zážitky takové, že ráno před startem 3. etapy jsem vezl posádky z ubytování do uzavřeného parkoviště, začalo svítit dobíjení na pronajaté Toyotě Land Cruiser. Ale věděl jsem, že je tam musím dovézt, posledních pár kilometrů už nesvítily světla, pak už to nešlo ani do otáček. Ale úkol jsem splnil, měl jsem sebou nářadí a multimetr, tak jsem zjistil, že tam je 7V, buzení alternátoru funguje, poklepání kladivem nepomohlo. Hned jak se rozsvítilo dobíjení, tak jsem volal místnímu kolegovi, aby zkusil něco vymyslet. Tak nejdřív přijel elektrikář na kole, v batohu měl svazek drátů, zkoušečka byla žárovka omotaná drátem. Podobným drátem se mu podařilo nastartovat auto pomocí napojení jiného auta a myslel si že, je spraveno. Pak jsem mu ukázal, že když druhé auto odpojí, tak to chcípne. Tak se konečně rozhodl vyndat alternátor. Snaha poradit mu, že když pootočí napínací kladkou, tak sundá řemen a pak jednoduše vyndá alternátor, byla marná, on pořád tvrdil, že když sundá alternátor, tak ten řemen pak taky spadne. Mezi tím jsme sehnali náhradní auto, Toyota Probox, neuvěřitelná kára. Vše jsme přerovnali a vyrazili. Byl to taxikář, když se zeptal kam jedeme, říkal jsem mu vždy jen následující odbočku podle roadbooku. Bál jsem se mu říci, že večer budeme asi 400km daleko. Nakonec jsme se hodně skamarádili. Tohle auto nemělo terénní gumy jako všechny ostatní tam, nebylo to SUV. Tohle bylo auto s předním náhonem a tam 14” sjetý gumy, že by u nás neprošly STK. Problém byl v jednom bahnitém místě. Fungoval systém, že jsem ho pořád musel hecovat, aby držel plný plyn a hlavně neubírá. Proto nebyl čas mu říkat kam má točit a občas jsem mu sáhl do volantu. Když jsme předjížděli zapadlý závodní Escort se zadním náhonem, samosvorem a šoto gumama, který zrovna zapojovali lano za náš servisní Land Cruiser, tak jsem věřil, že máme naději na projetí. To se nakonec povedlo a taxikář měl ještě větší radost jak já a nakonec pustil volant a začal tleskat…. Druhý den se nám vrátil opravený Land Cruiser. S tím jsme měli největší zážitek při cestě na servis mezi předposlední a poslední RZ. Tam byla cesta opravdu extrémně rozbitá, vymletá koryta, hrozné díry. Místy se muselo jet krokem, místy šlo jet trochu rychleji. Ale taková cesta byla asi 50km, my jsme dost spěchali, přiznám se, že jsem řidiče afričana opět musel dost hecovat, celkem nám to vycházelo a velkým dírám jsme se dokázali vyhnout, nebo dobrzdit. Samozřejmě se to jednou nepodařilo a vzali jsme obrovskou díru v hodně velké rychlosti. Viděli jsme to, takže jsme se na tu ránu byli schopni připravit. Rána to byla obrovská, moc si z ní nepamatuji. Měl jsem pocit, že jsem hlavou rozbil boční okno a všude letí střepy. Pravda byla taková, že jen bouchl boční hlavový airbag. Za mnou seděl kolega Fanda, ten měl stejný zážitek. Ale auto jelo, tak jsem řidiči ani nedovolil zastavit a spěchali jsme dále. Vzadu na nápravě něco klepalo a bylo cítit, že tam určitě není tlumič. Když jsme zastavili u našich posádek, abychom jim natankovali před poslední RZ a museli se vymotat z airbagů, tak málem popadali smíchy.“
cvrček, věroslav | foto: Archiv jezdce
Zajímalo by mne, zda se nechystá generační souboj Cvrčků, věřím totiž, že „Věroš“ starší jistě nezapomněl rychle jezdit…
„To rozhodně nezapomněl, ale žádný souboj se nechystá a myslím, že se ani chystat nebude. Všichni si myslíme, že by nebylo špatné zopakovat jeho start na Lausitz Rally s Octavií WRC v roli předjezdce, ale zatím asi nebyla ta správná situace.“
Už jsme probírali tvé plány pro letošní sezonu a zákonitě musí přijít otázka i na tým. Co má v plánu tým z Besedic?
„Co se týče našich dvou Fabií R5, tak věřím, že po dvou společných sezonách bude pokračovat spolupráce s Petrem Trnovcem i Michalem Horákem a Futures Contproduct teamem. Pravděpodobně budou u obou jezdců změny ve výběru závodů. Já s Tomášem zkusíme opět bojovat v MČR. Během jara by měl dorazit kontejner z Keni s oběma Porsche 911, které bude potřeba kompletně repasovat a připravit na další dobrodružství, které zatím není definitivně jisté. Za pár týdnů letíme do Švédska na závod Mistrovství světa servisovat dvě Fabie RS Rally2 pro Finský Printsport. Kromě těchto aktivit v rally dokončujeme velký projekt ohledně úpravy jednoho auta, které nebude na závody. A pravděpodobně se aktivně zapojíme do závodů v autokrosu, ale o tom si povíme více příště.“
