Než se pustíte do čtení, zkuste si tipnout, kolik lidí okolo Kuby Jančíka závodí nebo závodilo. Odpověď najdete opět na konci rozhovoru.
Kubo, máme přelom roku, jak ho trávíš a co provádíš?
„Pomalu, ale jistě mi maturitou skončí studium, takže se nějak snažím hledat skulinky v už tak nabitém harmonogramu. Každopádně období Vánoc je asi moje nejoblíbenější, takže si ho snažím nezkazit a co nejvíce si tyto dny užívám. Posledních pár měsíců jsem se začal připravovat fyzicky více, než kdy předtím. Myslím, že bych z toho poté mohl v autě těžit. V sezoně bylo totiž pár momentů, kdy jsem si říkal, že by to mohlo být po fyzické stránce lepší (smích).“
Už dozněly oslavy?
„Nejsem zrovna typ, který by po večerech řádil, takže žádné velkolepé oslavy neproběhly (smích). Samozřejmě něco málo proběhlo… Letošní výsledek není jen má a Honzova práce, podílel se na tom celý tým. A za to vše jsem opravdu velmi vděčný.“
Ty jsi ale trochu divně ukončil sezonu. Předpokládám, že jsi moc rád, že jsi Adam cup „udělal“ při Rally Morava?
„Je to tak. Ne nadarmo se říká „sportem k trvalé invaliditě“ (smích). Prostě se stalo, že ve škole při florbalu jsem si zlomil kost v nártu a vyřadil se tak na měsíc a půl z aktivní činnosti v rally. Naštěstí pro mne se to stalo po rallysprintu v Olomouci, kde se rozhodlo o letošním vítězi cupu.“
V Opel Adam cupu to byla tvá druhá sezona. Čekal jsi takový průběh?
„Já se snažím jít do sezony vždy s minimálním očekáváním a cíle si tvořím až v průběhu po několika závodech, kdy zjistím, jak na tom jsem. Samozřejmě, že mám soutěživého ducha a nejdu se „jen“ svézt, ale chci vyhrávat. Ale s takovým průběhem, jaký byl letos, jsem rozhodně nepočítal a věřím, že to ani nikdo z týmu netipoval. Na každý závod jsme byli skvěle připraveni a vše šlo, jak mělo. To, že jsme vyhráli pět z šesti závodů, je pro nás neuvěřitelně krásný výsledek.“
Tvá dominance byla v první polovině roku doslova neuvěřitelná. Kde hledat recept na tvé dobré výsledky?
„Vše je o tom, jak to má jezdec srovnané v hlavě. Pořád a dokola se mi to potvrzuje. Pokud je člověk sám se sebou vyrovnaný a stojí nohama na zemi, tak se závodí úplně jinak. A pokud je takto nastavený celý tým, tak je snad asi ani nemožné, zajet špatný výsledek. Závodní víkendy jsou u nás v týmu vždy uvolněné, probíráme vše s klidnou hlavou a hlavně nevyhledáváme stresové situace. To vše se pak odráží na posádce i mě samotném, neboť do závodu jdu bez nervů a tlaku na výsledek. Jediný, s kým vlastně bojuji, jsem já sám. To je prostě základ úspěchu.“
V druhé polovině sezony byly ozdobou cupu tvé souboje s Dominikem. Jak jsi je vnímal?
„Byla to moje první zkušenost s takto těsnými souboji. Bavilo mě to mnohem víc, než vést závod o minutu a více. Adrenalin, který jsem měl před poslední vložkou, která rozhodovala o konečném výsledku, se ani nedá popsat. Čím blíže jsme k sobě byli, tím rychleji jsem jel. Určitě muselo být zajímavé sledovat to i z pohledu diváka. Jsem rád, že jsme s Dominikem přinesli do cupu tyto záživné souboje.“
Na poslední sprint ti ovšem usedl do „adámka“ táta, neměl jsi strach, že ti ho rozbije?
„O tom, že táta pojede závod ve Vsetíně místo mne, jsme se dohodli po sprintu v Olomouci. V tu chvíli bylo o vítězi cupu rozhodnuto a já dal tátovi tento dárek jako odměnu za celou sezonu, kterou mi skvěle připravil. Táta je pro mě řidičským vzorem, takže strach nebyl na místě. Bylo úsměvné sledovat, jak se se svou postavou souká do Adama, ale zvládl to (smích). Já měl v době závodu nohu v sádře a chodil jsem o berlích, ale podívat se do Vsetína jsem samozřejmě musel. Bylo zvláštní strávit celý závodní víkend a nesednout do auta. Upřímně, líp se cítím za volantem, než jen tak postávat venku. Celou sobotu jsem strávil v servisu. Erzety při vsetínském sprintu byly opět pěkné, ale na hledání míst za páskou jsem se moc necítil a tak jsem tátovi fandil od obrazovky při sledování on-line výsledků. Na to, jak těžké podmínky poslední letošní sprint měl, si táta vedl moc pěkně. Podle mne zajel i dobrý výsledek a závod si užil.“
Jedna sezona u konce a další zanedlouho zabouchá na vrata, už plánuješ co, kde a s čím?
„Určitě zůstaneme pro sezonu 2023 v Opel Adam cupu. Do budoucna zamýšlíme něco s naším Mitsubishi Lancer EVO VIII, které je konečně v dobré kondici. S tímto vozem jel táta Rally Kroměříž poté, co chytil závodní „slinu“ ve Vsetíně. „Myšáka“ bych chtěl v průběhu příštího roku testovat a postupně si na něj zvykat. A v roce 2024 naskočím buď do nějakých závodů v ČMPR, nebo Mitsubishi upravíme dle řádů a postavíme na erkové značky tak, abych mohl startovat v rallysprintech. To vše je ale daleko a ještě o tom budeme jednat. Já osobně bych změnu určitě uvítal, neboť bych se rád posunul dál.“
Dávat si do nové sezony po letošním triumfu nízké cíle by asi bylo špatně, takže jaké budou?
„Jak už jsem zmiňoval, nechávám tomu volný průběh. Určitě budu chtít být i na konci roku 2023 na předních příčkách, ale když to nepůjde, tak rozhodně nebudu nijak tlačit. Rally se hlavně bavím a v tomto duchu chci závodit i v příštím roce.“
Poděkování a vzkaz fanouškům…
„Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporují, jak přes sociální sítě, tak přímo u trati či v servise. Bez vás by to nešlo a je super, že naši jízdou můžeme bavit i ostatní! A mé díky patří i celému týmu za skvělou podporu během celé sezony.“
A chybí už jen rozluštění, jak velký je závodnický „klan“ Jančíků…
„Nejvíce jsem se v závodech v poslední době ukazoval já, ale nejsem jediný, kdo u nás obléká závodnickou kombinézu. Příznivci rally si jistě vybavují i starty táty s Adamem nebo Mitsubishi, nejenom v letošním roce. Náš rodinný závodnický „klan“ dříve doplňoval i bratr Michael, jenž se účastnil různých amatérských závodů s vozem BMW. A tady bych mohl zahrnout i strejdu Martina, který občas vyrazí na závod do Halenkovic.“
