VPmotorsport – od slalomu do rally: Rozhovor s V. Příborským

Aleš Holakovský, 28. prosince 2018, 09:41 Google+

Rodinný tým VPmotorsport, který tvoří Vladimírové Příborští junior a senior, není na naší sportovně-motoristické scéně žádnou novinkou. Dlouhá léta jsme je vídávali v automobilových slalomech, kde se svojí Škodou Felicia bojovali o nejvyšší příčky ve třídě, stejně jako při příležitostných startech na amatérských soutěžích. Po pořízení ostré „áčkové“ Felicie na sebe však začali upozorňovat ještě více, zejména při jejich velmi úspěšné premiéře v Rallysprint sérii při letošní Invelt Rally Pačejov. Vyzpovídali jsme proto řidiče posádky, Vladimíra Příborského mladšího.

Počet komentářů:  0 komentářů Napište svůj názor
Příborský, Vladimír - Příborský, Vladimír

Příborský, Vladimír - Příborský, Vladimír | foto: Archiv jezdce

Sdílejte článek

Vláďo, při Vaší premiéře v Rallysprint sérii jste, i přes technické problémy, obsadili 2. místo ve třídě 14 za Jiřím a Kamilem Hovorkovými a jejich Škodou Felicia Kit Car. A to pouze o deset sekund, zatímco zbytek třídy už na Vás ztrácel celé minuty. Jaký je recept na to být i při své premiéře mezi „velkými kluky“ takto úspěšný?

„Poctivá příprava vozu, velké zázemí týmu mechaniků za námi, příprava rozpisu, kdy jsme to s tátou přepisovali až do 3 do rána před závodem, poctivé trénování onboardů na youtube, prostě taková klasická příprava jak na MS. A ty roky strávené za mlíkem u trati se určitě také projevily. Za mlíkem jsme to několikrát dokonce vyhráli (smích)... a teď "beze srandy": Myslím, že to bylo tím, že jsme si to chtěli užít, bez nějakých ambicí na výsledek, proto nám to asi jelo. Velkou roli v mém řidičském "umění" určitě hraje slalomová stopa, plynulost. Slalom je skvělá průprava pro rally nebo celkově pro všechen motorsport.“

Čekal jsi takový úspěch?

„Určitě ne. Chtěl jsem hlavně dojet a užít si to. Že budeme 2. ve třídě a zároveň i druzí při společném hodnocení třídy 14 a 7, tak to jsem nečekal ani ve snu. Byli jsme opravdu mile překvapeni. Ale jako každý, když je v cíli rozdíl 10 sekund, tak si říkáš, že jsme třeba mohli vyhrát. Možná nás přibrzdily prasklé svody. Ale i tak gratulace klukům Hovorkovým. Ještě se máme co učit.“

Když se podíváme na celkové výsledky letošního Pačejova, nalezneme Vás tam na lichotivém 36. místě absolutně a 19. v rámci Rallysprint série mezi převážně mezi o generaci až dvě novějšími vozy. Proč Vaše volba padla právě na pořízení obstarožní „áčkové“ Felicie, a proč jste raději nepokračovali ve vývoji Vaší slalomové Felicie, úspěšné v amatérských závodech?

„Myslím, že kdo má rok narození před sametovou revolucí, tak ho felda zastihla v té fázi života, kdy si ji prostě v tom srdci uchováš až nadosmrti. Toto byl případ můj i táty. Vždy jsme si spolu představovali mít doma rallyovou feldu. A taky - je snad něco jiného na rally od škodovky s cenou do 200 tis. Kč?… :-D

A proč koupě místo přestavby? Tuto otázku jsme si sami pokládali dlouhou dobu. Naše slalomová felda je dobré auto, ale kastle není v top kondici, abychom z ní udělali „R-kové“ auto bez velkých investic. V létě 2016 jsem si dal inzerát (jen pro zajímavost samozřejmě, přece nic nebudu kupovat - slova před rodinou), že koupíme rallyovou felicii. Dostal jsem tři odpovědi. V listopadu 2016, po změně směru mé pracovní kariéry, jsme se rozhodli, že se pojedeme na dvě feldy podívat. Ze dvou byla nakonec na prodej jenom jedna. O tuto feldu byl vcelku zájem, ale jelikož jsme byli první zájemci, tak jsme měli domluvené předkupní právo. Po zkušební jízdě a prohlídce jsme odjeli domu, a že večer si zavoláme co a jak. Po zvážení jsme podali nabídku, ale jelikož, jak jsem psal, byl o feldu zájem, tak naše nabídka byla nižší než nabídka druhého zájemce. Tudíž jsme jí "oplakali" a utěšovali jsme se, že se snad objeví jiná. Ale začátkem prosince se ozval majitel feldy znovu, že zájemce č. 2 si začal vymýšlet, a že jestli máme stále zájem, tak že bychom se dohodli. A opravdu, datum 22. 12. 2016 se stalo milníkem v historii VPmotorsportu. Feldu jsme dovezli a lepší dárek jsme si k Vánocům opravdu dát nemohli J Někteří lidé na závodech naší felicii poznávají, proto je asi na místě "potvrdit", že auto je od Honzy Dostála a jeho táty. Chci jim dodatečně ještě jednou poděkovat za přístup a ochotu při prodeji feldy. Kluci díky :-) “  

To, že s ní budete rychlí, se dalo vytušit už na loňském Rally Srazu Běšiny, kde jste skončili třetí absolutně, ale zejména na květnovém Podbrdském setkání legend, kde jste v konkurenci deseti posádek zvítězili ve třídě A1. Naopak při podzimním Klubovém setkání RKHA u vás svítí ve výsledcích „odstoupil“. Jak se tedy jelo na jaře a co se přihodilo na podzim?

„Podbrdská byla pěkná. Poprvé jsme s „Áčkem“ vyrazili na pirellkách (trošku starých, které jsem nakoupil v Itálii, ale byly to "pořádný" slicky a opravdu to bylo znát). Stále to bylo o poznávání auta a zrychlování. To, že jsme nakonec vyhráli, bylo super. Zejména poté, kdy jsme v první RZ ztratili spoustu času za jedním autem, které o nás asi tak tři čtvrtě kola nevědělo a nabrali jsme za ním a ztrátu cca půl minuty.

Při podzimním setkání RKHA byla uvolněná atmosféra už od rána, včetně pohodového servisního zázemí s Martinem Klikem a Vencou Boškem. Před závodem proběhl servis „áčka“ po Pačejově, což znamenalo hlavně zavaření svodů a výměnu předních destiček. Ta výměna destiček se nám nakonec stala osudnou. Při jejich zajíždění jsme ujeli asi tak 25 km a nějak jsme to zapomněli připočítat k ujeté vzdálenosti. Proto se nám stalo to, co se stane jednou za závodnickou kariéru. Došel nám benzín. Odstoupení o to víc zamrzelo, když jsme odstupovali po RZ 2 z 1. místa ve třídě a z 9. místa absolutně. Celá soutěž se odjela v těžkých podmínkách, kdy silně pršelo nebo bylo všude vytaháno, ale zase jsme si ověřili, že i na vodě a bahně auto funguje.“

Aby se v jednom kokpitu dlouhodobě scházeli otec a syn, a to ještě v rolích syn jezdec – otec spolujezdec, to je docela nezvyklé. Jak Vám to spolu klape a je táta tím, kdo Tě žene dopředu, nebo má naopak tendenci Tě brzdit a držet přísný „rodičovský dozor“?

K závodění jsem se dostal samozřejmě přes tátu, kdy mě táta už odmala bral na rally koukat. On sám za totality jezdil BOASky, poté začal se slalomy a mě už v 16ti letech nechal jezdit s naší feldou kombi kategorii Junior v rámci MČR. Proto pro mě táta vždy byl řidičským vzorem. On mě naučil jezdit a řídit. Jeho rady ze sedadla spolujezdce jsou stále zrychlující. Samozřejmě, někdy máme v autě trochu rozpor, a to v pojetí průjezdu některých diváckých míst, kdy já chci ten průjezd trochu pro lidi, ale on "vyžaduje" čistou stopu resp. průjezd, kdy technika co nejméně utrpí. Přece jen je to spolumajitel závoďáka. J “

Když se podíváme na Váš „závodní životopis“, nalezneme tam i dvě havárie – jednu při Tvé první rally (to je mi osobně dost blízké ;-) ) v roce 2007 při Rallye Kramolín Švihov se Suzuki Swift, a druhou přesně o 10 let později, opět v Kramolíně - to bylo pro změnu při premiéře s nově pořízenou „áčkovou“ felicií. Můžeš nám popsat, co se vám vlastně přihodilo napoprvé a co loni?

„Nad Kramolínem před 10ti lety si malinko "umyji ruce". Ta havárie jde za tátou. My jsme totiž oba dva byli vždy asi více jezdci než spolujezdci, a proto jsme se za volantem střídali. V rámci Kramolína to bylo tenkrát já 2 RZ a táta také 2 RZ. Při otočeném průjezdu nám to v Maňovicích uklouzlo na brzdách a skončilo to nárazem na placáka do zdi. Auto nebylo na první pohled až tak moc poničené (nic z toho neteklo, motor vrčel), ale bohužel při důkladnější prohlídce z toho byla totálka (auto zlomeno v prazích, motor utržený z držáků,...). No prostě optimální začátek naší kariéry - zatlačili jsme slzu, pár desítek tisíc a řekli si, že když rally, tak do budoucna jedině s vlastním autem.

A ten loňský Kramolín? No to byl druhý závod s „Áčkem“. Protože jsem celý rok 2017 pracovně strávil v Turíně v Itálii, tak veškeré přípravy na závody 2017 probíhaly na dálku nebo skoro vůbec. Tento závod byl toho příkladem. Já jsem přijel ve čtvrtek o půl noci po 12-ti hodinách za volantem a s rodinou v autě do Otína (sídlo VPmotorsportu) po asi 4 hodinách spánku jsem skočil rovnou do přípravy auta a servisu. V pátek to bylo ještě jakž takž. Ale sobotní ráno začalo poruchou turba u našeho servisního auta (ale hlavně to bylo auto, s kterým jsme se měli v pondělí ráno vracet do Turína i s rodinou). Počasí „na draka", lilo a byla zima. Nikdy jsem na vodě nejel. Sice jsme měli Pirelli N3, ale asi z roku 2000 a se vzorkem 3 mm. Před závodem jsem "snil" o tom jak budu držet všude, jelikož trať přece znám, ne? Ale…těšně před startem kontrolujeme tlak v pneu a hle, každá jinak, ale hlavně všechny pod 2 atmosféry tudíž hladinou, kterou jsme chtěli mít. Začalo shánění kompresoru a dofukování. Zvládli jsme to, ale soustředění bylo to tam. Rozpoložení za volantem na první RZ nebylo z výše uvedených důvodů nic moc a také jsem zjistil, že „pirellky“ N3 nejsou samospásné a že na vodě a v bahně to opravdu klouže. No, nicméně k našemu překvapení jsme byli po RZ 4 první ve třídě a 15. absolutně. RZ 5 to ale změnila. Před startem RZ za námi v ÚPéčku byli kamarádi, známí a rodina, tak jsme si řekli, musíme předvést něco pro lidi. V Kramolíně (směr od hospody) asi tak 500m od startu jsou dva pěkné skoky, proto jsme všechny poslali tam, a že budeme držet. Jenže, před skoky je ještě jeden retardér a ten se nám stal osudným. Asi se spojila únava, odhodlanost být rychlý na skok a smůla. Bohužel na výjezdu z retardéru jsme vyjeli malinko za krajnici a přejeli větev, která nám odhodila zadek auta a už jsme jeli po zadu do stoky. Po nárazu do břehu příkopu jsme se zastavili na boku (první, a doufám, že i poslední, přistání jinde než na kolech). Po dopadu jsem si myslel, že nám chybí minimálně dvě kola, ale nakonec to byl "jen" nárazník a ohnutá zadní náprava (to „jen“ je v uvozovkách zejména proto, že i tohle byl pro náš tým opravdu ranec). Tohle tedy byla naše druhá nehoda. Když to tak vezmu, tak když jsme startovali v ostrém poli, tak jsme vlastně ani jednou ten podzimní Kramolín nedokončili…"

Jak již zaznělo v úvodu, dlouhá léta jste s tátou byli především slalomáři. Můžeš zavzpomínat, jakých úspěchů jste kdo dosáhli?

„Já byl v 16ti letech vicemistr republiky ve slalomech, chyběl mi jeden započítaný závod, kdy jsem byl zraněný. Jinak si myslím, že bych ten titul udělal. Poté jsem byl v rámci pošumavského slalomu několikrát na bedně za celou sezonu, jednou i na tom nejvyšším stupínku v rámci třídy L1. Táta byl, myslím si, úplně u zrodu autoslalomu jako motoristické disciplíny v ČR. Jestli si dobře pamatuji tak začal v roce 1996 s naší rodinnou felicií kombi. V první kompletní sezoně 1997 skončil na 4. místě absolutně v rámci MČR a to samozřejmě s kombíkem, v době, kdy mistři jezdili v Peugeotech 205 GTi 1.9l. Poté jsme začali jezdit společně na jedné feldě v rámci pošumavského slalom cupu, kde táta posbíral řadu pódiových umístění. Musím tu zmínit jednu věc, že v rámci slalomu on je ten, který má nižší startovní číslo tudíž mě chtě nechtě zahřívá gumy (a opravdu je to poznat :-)), proto ho většinou porážím.“

Je konec roku a máte za sebou letošní nadmíru úspěšný vstup do Rallysprint série. Poslední otázka tedy nemůže znít jinak než: Co plánujete v příštím roce?

„Chtěli bychom se zase svézt mezi „velkými kluky“. Kde? Určitě Pačejov. Stále pošilháváme po Šumavě, dokud je felda ve třídě 7, ale protože Šumava je už opravdu velké sousto, co se financí týče, tak to asi odsuneme na další sezony a rok 2019 uděláme v režimu - "vyjedeme si velkou licenci " = 4 sprinty + naše srdcové závody jako Škodasraz Běšiny, Kramolín či Podbrdská. Ale i tak je to ve hvězdách...vše záleží na financích. Bohužel nemáme žádného sponzora, mimo rodiny.“

Držím tedy palce, ať se plány (a rozpočet) podaří naplnit. Konec roku je kromě času bilancování i časem na děkování. Nyní máš tedy ideální příležitost ;-)

„Tátovi děkuji za čtení rozpisu, "mechanikování", sponzorování a odhodlanost. Samozřejmě také mojí rodině - manželce Terce a mým 2 synům, mojí mámě za trpělivost, podporu a toleranci k rally. Děkuji klukům z Frei Racing Teamu, kteří nám vždy pomohli. Nesmím zapomenout na našeho mechanika Tomáše Urbana („MotobikerTom“) který nás podpořil na Podbrdské a v Pačejově. Poté nesmím zapomenout na švagra, který nám vždy vyrobí vše, co si vymyslíme. Sestřenici, bratranci, sestře s rodinou za fandění…prostě všem :-) A komu dalšímu? No přece těm, co se příští rok objeví na feldě jako sponzoři – začátek roku je přece ideální dobou připít si na budoucí spolupráci! ;-) “

Více o našem týmu se můžete více dozvědět na našem týmovém facebookovém profilu  https://www.facebook.com/VPmotorsport1/?ref=bookmarks a na youtube kanálu VPmotorsport, kde najdete nějaké onboardy https://www.youtube.com/channel/UCEEjaCia79A6RG901u4r86g“.

Děkuji za rozhovor!

„Veselé „povánoce“ a do nového roku to nejlepší přeje čtenářům VPmotorsport!“

Google+ Vytisknout

Diskuze: VPmotorsport – od slalomu do rally: Rozhovor s V. Příborským

Přidejte svůj názor

Počet komentářů: 0, Buďte první Vložte komentář

Související články

Doporučujeme

Další články

Aktuálně

Barum Czech Rally Zlín (CZE)

Ondřej Mezihorák a Silponix Racing – pevné spojení

Rally Ice Tour

Jirka Pohlídal vyzve fanoušky  na trenažeru  na Čepkově

Rally Příbram (CZE)

René Dohnal: „Jsem rád, že jsme se do rally vrátili“

Mads Ostberg se může těšit na sezonu ve WRC2 Pro

Ostberg pojede s Citroënem C3 R5 v roce 2019 šampionát WRC 2 Pro

Ilustrační foto

Jezdci WRC si poprvé v historii volili čísla

Rajd Baborow (PL)

Martin Hlavatý: „Loupání banánu na erzetě? Proč ne!“

reklama
reklama

Doporučujeme

Pačejov (CZE)

Jan Frei: „Čeká mne sezóna plná změn.“

Čtěte dále

Nejčtenější články

  1. Ostberg pojede s Citroënem C3 R5 v roce 2019 šampionát WRC 2 Pro

  2. Jirka Pohlídal vyzve fanoušky  na trenažeru  na Čepkově

  3. René Dohnal: „Jsem rád, že jsme se do rally vrátili“

  4. Ondřej Mezihorák a Silponix Racing – pevné spojení

Fotogalerie

reklama

Zprávy odjinud