Špalíry diváků lemovaly celou čtrnáctikilometrovou trasu z parc fermé ke startovní rampě a zpět. Jejich počet dle odhadu pořadatelů překročil půlmilionovou hranici. Podobný zážitek znamenal snad jen průjezd Barcelonou v roce 1987.
"Ty davy byly neskutečné," vzpomíná navigátor Vojta Štajf, který slaví svou dakarskou premiéru. "Na náměstí la Republica byli lidé všude, ale oni nás nechtěli pustit už z parc fermé! A to byly všechny ulice uzavřeny pro veškerý provoz. Lidé byli opravdu rozvášnění, jeden takový si stoupl přímo před naši Tatru a druhý ho přitom fotil, a přitom ani jeden z nich neřešil to, zda Aleš skutečně zastaví. Ve svém dřívějším angažmá ve WRC jsem Rallye Argentina nikdy nenavštívil, o to příjemnější je teď moje překvapení. Argentinci prostě motoristický sport milují. V kabině jsme si říkali, že takto velkolepé přijetí bychom si přáli mít ještě jednou, 18. ledna."
Alešova Tatra projela kolem startovní rampy (ta by totiž průjezd kamionů nevydržela) hned za rudým MANem Hanse Staceyho a ještě rudším, byť modrým kamazem Vladimira Čagina jako třetí kamion. Ve stejném pořadí odstartuje i do první speciálky do Santa Rosy.
