Měla to být další speciálka, v níž byl Aleš odhodlán útočit na vedení etapě. Místo
toho se stala bojem o bytí a nebytí v soutěži. Druhá etapa ze Santa Rosy do Puerto
Madryn byla pořadateli označována jako relativně jednoduchá, speciálka měřila
pouhých 253 kilometrů, po níž následoval vražedný, monotónní a nekonečný spojovací
přesun do cílového Puerto Madryn, jehož si ve více než 40stupňové spalující výhni
užili zejména motorkáři a jezdci na čtyřkolkách. Zvěsti o snadnosti etapy vzaly
rychle za své. Rychlé pasáže se v ní střídaly s úseky plnými hlubokého jemného písku
typu feš-feš, do nějž zapadala osobní auta a postupně zatarasila trasu, kamionům
startujícím za nimi způsobila velká zpoždění.
Ještě ve dvou třetinách trasy udávala tempo kamionů čtveřice de Rooy, Kabirov, Van
Vliet a Loprais, která uháněla ve zběsilém tempu ve vzájemném rozestupu cca 1
minuty. Čagin a Mardějev jeli až za nimi, de Azevedo ztrácel už zde přibližně
půlhodinu. Na 200. kilometru, když už pominuly nejtěžší pasáže, se Alešova Tatra
zastavila s poruchou spojky a nepojízdná zůstala stát vedle trati. "Veliká škoda,
auto jelo senzačně, Van Vlieta jsme prakticky dojeli a aktuálně jsme v etapě byli na
druhém místě," řekl Aleš Loprais.
Následovaly taktické šachy, z nichž nevedlo mnoho pozitivních východisek. Od cíle
etapy nebylo možné k porouchanému vozidlu dojet, navíc na posledních 50 kilometrech
ležela v cestě další sekce velmi těžkým pískem. Dojet k vozu po trase doprovodným
autem bylo jednak nemyslitelné, neboť všechny přístupové cesty ke trati hlídala
policie, a jednak by to znamenalo okamžitou diskvalifikaci. Bylo evidentní, že
Alešovi může pomoci pouze jiný soutěžící na trati a v případě takto vážné závady
pouze odtažením.
Pořadatelé mezitím odklonili většinu soutěžících jinam, neboť došlo k dalšímu ucpání
trati osobními auty, takže ti, kdo přicházeli v úvahu pro případnou pomoc, nebyli
vůbec v dosahu. Poslední naděje svitla s projíždějící posádkou kamionu MAN Roberta
Randýska, který jede rychlý doprovod týmu Offroadsport.cz Miroslava Zapletala.
Randýsek zapojil Tatru na lano a dotáhl ji až do cíle speciálu, protáhl ji i těžkými
závěrečnými písky.
Loprais Tatra Team znovu děkuje týmu Offroadsport.cz za nezištnou a profesionální
pomoc, bez níž by nebylo možné v dakarské rallye pokračovat.
V cíli speciálky už čekala na Aleše doprovodná šestikolka Babča Leoše Lopraise,
která vůz odtáhla za 9 hodin na laně do bivaku, kde zbytek týmu mezitím naplánoval
opravu.
Alešova ztráta v etapě činila 3:21:25 hodiny a znamená propad na celkovou 46.
příčku. Co je však podstatné, Tatra se dostala do bivaku a oprava může proběhnout. I
relativně krátká speciálka znamenala poměrně velké ztráty pro řadu favoritů a
klíčové etapy přijdou na řadu v závěru první poloviny a v celé druhé polovině
rallye.
2. etapa očima Aleše Lopraise: Jako na horské dráze
Aleš Loprais a celý Loprais Tatra Team upřímně děkuje týmu asistenčnímu vozu týmu
Offroadsport.cz Miroslava Zapletala, který nám ve 2.etapě do Puerto Madryn nezištně
poskytl pomoc. Díky tomu můžeme pokračovat v 31. ročníku Rallye Dakar a živit naději
na slušný výsledek. Solidarita Roberta Randýska a jeho posádky navázala na ty
nejlepší tradice dakarského závodění. Kluci, ještě jednou díky!!!
Rčení, že neštěstí nechodí po horách ale po lidech ve druhé etapě bohužel platilo i
pro posádku Tatry se startovním číslem 502. Aleš Loprais jel od prvních kilometrů
skvělý závod, když se dokázal bez problémů vypořádat s úvodní technickou částí, aby
po průjezdu druhým CP figuroval na průběžném druhém až třetím místě. Situace na
trati, se však s přibývajícími kilometry komplikovala, když se pomalejší motorkáři i
automobily byli nuceni vypořádávat se s nástrahami náročného terénu, který byl
mnohdy nad jejich síly.
Aleš Loprais zdolal po rychlé komunikaci v kabině jedno takové kritické místo
výletem mimo trať a průletem křovím, které z obou stran lemovalo pistu. Daň v podobě
ztraceného zrcátka a rozbitého světla se v tom okamžiku zdála akceptovatelná. Když
se podobná situace opakovala o pár kilometrů později, tak již výlet mimo trať kvůli
stromům možný nebyl a Tatra musela zastavit. Motorkář, který utopil svůj stroj v
měkkém hlubokém písku, jej nakonec dokázal odtáhnout do relativního bezpečí. V
okamžiku, kdy Aleš opětovně akceleroval se ozvala zlověstná rána a auto se po
několika stech metrech definitivně zastavilo. Bohužel došlo k závadě, která se na
dakarských speciálech snad ještě nikdy neobjevila - destrukci přítlačného kotouče a
lamely spojky. Taková závada se samozřejmě nedá na trati odstranit. Zatímco
probíhala intenzivní satelitní komunikace mezi posádkou a asistenčními vozy,
projížděla kolem postupně další auta a každé z nich posádku zasypalo záplavou
prachu, až po skoro třech hodinách strávených na místě vypadali všichni jako čerti.
"Zpočátku šlo vše jako na drátkách," uvedl Aleš Loprais poté co se nakonec díky
pomoci asistenčního kamionu skvělého českého týmu Offroadsport.cz dovlekl do cíle
rychlostní zkoušky. "Auto jelo prostě výborně. Neudělali jsme prakticky žádnou
chybu. Terén byl sice místy velmi obtížný, nicméně jsme to pokaždé zvládli naprosto
bez problémů. Zkuste si představit, že prostě máte den a že Vám vychází vše co
uděláte, tak přesně tak nějak to bylo, tedy až do toho nešťastného okamžiku."
Co se honí závodníkovi hlavou, když se auto zastaví a okolo se postupně prohánějí
další a další konkurenti. "Prostě jsem věřil, že to nějak zvládneme, že se najde
někdo kdo nám pomůže. Nerad něco vzdávám, vlastně se nevzdávám nikdy. Situace byla
samozřejmě vážná, ale řešili jsme to v mezích možností v relativní pohodě."
Komerční sdělení
