Těch pár teček je dáno záměrně, neboť rally se končí až na cílové rampě a tu tentokráte Lukáš s Romanem neviděli. Po jezdecké chybě se ocitla posádka mimo trať a z dobře rozjeté soutěže, byl kalich plný hořkosti. Lukáš i Roman byli po chybě velmi frustrováni a o odstoupení nechtěli moc hovořit, ale po množících se dotazech jsme to z „Lukyna“ vymlátili.
„Do Českého Krumlova jsme se dostali tak, jak to někdy bývá, shodou náhody. Byla to soutěž, o které jsme samozřejmě snili, že ji někdy pojedeme, ale letos to v plánu nebylo. Shoda mnoha okolností a za přispění našich partnerů a týmu Minařík racing jsme se nakonec postavili na start. Ale nepředbíhejme… Během seznamovacích jízd nám došlo, že je místní rally pro nás do dnes nejtěžší soutěží. Velký respekt z soutěže jsme se snažili odlehčovat zlepšováky typu: budeme si rozpis malovat, protože psát ty zatáčky se prostě nedají J. Náš kamarád a jeden z nejvěrnějších fandů David, nám přispěchal s radou, ať si jej napíšeme „vo farebných zvieratkách“. Na start první RZ na budějovickém výstavišti jsme se postavili v dobré náladě a plni očekávání, jak budeme zvládat konkurenci a nástrahy tratě. Počasí bylo dost nepředvídatelné, ale díky radě Luby Minaříka jsme správně zvolili pneu a na proměnlivosti počasí vydělali.
Závěr úvodní etapy jsme přenocovali na prvním místě ve třídě 9. V sobotu na nás čekaly deštěm promočené tratě slavných RZ, jako jsou Malonty, Kohout a Lipno. Dařilo se nám udržovat páteční náskok a vzdorovat tlaku Martina Lichovníka a Tomáše Guryči. S oběma jsme si výborně zazávodili a s Martinem jsme i takřka každou odjetou erzetu probírali. V našich očích je Martin nejen výborný závodník, ale i kamarád a rádi si s ním vždycky pokecáme. Na 12. RZ - Malonty jsme dojeli posádku Holická - Žáková, kdy jsem předpokládal, že holky měly nějaký problém nebo výlet mimo trať. Naštěstí se nám je podařilo po chvíli předjet, za což bych chtěl Barboře poděkovat, jelikož sledovala v zrcátkách situaci za sebou. Bohužel o zkoušku dále na prvním průjezdu Lipnem situace opakovala a my dojeli holky ke konci zkoušky. Pokrátkém servisu následovala pro nás nešťastná zkouška. Před jejím startem jsme zvažovali tempo, jakým celý úsek absolvujeme, protože jsme měli dostatečný náskok, ale zase ne tak veliký, abychom o něj na osmnácti kilometrové zkoušce při vlažném tempu nemohli přijít. Rozhodli jsme se jet to svoje…
Zkoušku jsme začali vlažněji, ale pak jsme se dostali do parádního tempa a myslím si, že výsledný čas by asi nebyl špatný… Kosťa to sázel na jedničku, jízda byla svižná J a jelikož to byl druhý průjezd, krizová místa jsme měli osahaná. S blížícím koncem RZ jsem bohužel začal vypadávat z koncentrace a odbíhal myšlenkami k tomu, že už bude brzy cíl, a jestli náhodou za dalším horizontem nedojedeme Barču s Jindřiškou. I přes tyto myšlenky a ztrátu koncentrace jsem nezvolnil a na konci rychlejší pasáže, kdy následovalo brzdění do pravé 6 jsem sešlápl brzdový pedál hruběji než bylo zdrávo a dostal kola do smyku, čímž se nám prodloužila brzdná dráha. Před námi se otevřel asi osmi metrový průřez v keřích na louku. Vyšší tráva ukazovala terén, jako po celé délce rovný a tvářící, se jako nájezd na louku. Bohužel tomu tak bylo v délce asi šesti metrů, ale ne v těch dvou metrech kam jsem namířil já Hondu.
Další můj plán byl jasný: dobrzdění a couvnutí zpět na silnici. S otevřenou náručí tam na nás, ale čekala asi metr hluboká škarpa, přesto jsem původní plán chtěl splnit a příkopou vyjet na silnici. Ke vší smůle se nám dostala pohozená závodní pneumatika, která tam zřejmě ležela od loňského roku, mezi levé kolo a podběh a nám praskla poloosa… Tu beznaděj, vztek a smutek si snad nedovedete ani představit. V
Vynuloval jsem kilometry a během odtahu našeho vozu zjistil, že jsme byli 900 metrů od cíle. Po úspěšném absolvování 168,2 km RZ a přes 500 km celkově to fakt nasere. Celou věc beru, jako svou hrubou osobní chybu a chtěl bych se tímto znovu všem těm, kteří nás podporovali, fandili nám a starali se o nás, MOC OMLUVIT. Omlouvám se Kosťovi, kterého jsem na poslední chvíli přemluvil, aby obětoval další dovolenou a navzdory nevoli svého nadřízeného si vzal dovolenou a absolvoval se mnou tento závod a já mu mou chybou zkazil výborný výsledek, jenž byl na dosah. Omlouvám se celému týmu Minařík racing, který se o nás skvěle staral. Jmenovitě Lubovi Minaříkovi a Viktoru Semelovi, kteří nás opět dobrými radami správně směrovali, omluva patří i klukům mechanikům, kteří připravili auto na jedničku. Omlouvám se početnému týmu fandů, kteří nás podporovali přímo u tratě a i těm, sledujícím soutěž prostřednictvím online zpravodajství. A v neposlední řadě, se omlouvám mému a Kosťovu taťkovi, za chvíle strachu a nejistoty než jsme se jim ozvali. Děkuji za podporu Patrikovi a Petře, jenž se mnou situaci probrali a pomohli se mi z ní oklepat J. Doufám, že je to na dlouhou dobu moje poslední selhání… Kopná bude asi těžkou prověrkou J, ale pokusíme se výsledkem trošku napravit naši pošramocenou reputaci. Ještě jednou, VELKÁ OMLUVA,“ popsal celou situaci Lukáš Nekvapil. Velký respekt před každým závodníkem, který přizná svou chybu a neschovává se za různé výmluvy. Lukáši a Romane, držíme vám do dalších soutěží palce.
