Než se pustíme do hodnocení sezony 2015, pojďme ještě na skok k roli spolujezdce. Tu jsi již několikrát absolvoval, ale já se ptám: sedneš si ještě na horké sedadlo spolujezdce?
„Po přečtení rozhovoru s Pepou Vojáčkem, kde popisuje, jak mi čtení rozpisu nešlo, asi vím, na co narážíš. Já doufám, že do této role se již nikdy nedostanu. Když jsem s automobilovými soutěžemi začínal, tak pro mne byla role řidiče absolutně nedostupná, a proto jsem chtěl dělat cokoli, jenom abych byl u rally. V roce 2009 jsem měl možnost absolvovat se Zdeňkem Večerkou domácí Rallysprint Kopná ve Škodě 120 S Rally a v té chvíli jsem se do rally opravdu zamiloval. Už v té době jsem začal spřádat myšlenky, jak se dostat za volant, což se mi v tom roce podařilo hned dvakrát. Roli spolujezdce jsem si pak vyzkoušel ještě několikrát. Nejvíce pro mne stresující a dramatické bylo asi svezení s Pepou Vojáčkem, který mne vůbec neposlouchal a v autě si dělal, co chtěl JJJ. Právě toto svezení mě utvrdilo v přesvědčení, že zůstanu věrný volantu a sedačku již střídat nebudu. Přesto jsem ještě jednou udělal výjimku, a to když jsem jel s Karlem Dawsonem v Pačejově. Tehdy mi Karel řekl, že jsem nejlepší spolujezdec, s jakým kdy jel. To mi ovšem řekl před rychlostkou, na které jsme šli ven do pole, ale soutěž jsme i přes tento výlet dokončili. Na starty, kdy jsem dělal spolujezdce, ovšem vzpomínám v dobrém, protože jsem si vyzkoušel, jaké to je číst noty a dělat mitfárovskou práci. Soutěžní posádku tvoří dva lidé a oba jsou v autě velmi důležití. Proto jsem rád i za zkušenosti z pravé sedačky.“
Nyní už ale k sezoně 2015, jaké jsi měl cíle na začátku roku?
„Ke každému závodu přistupuji s maximálním nasazením a s cílem urvat co možná nejvíc. Proto i do loňské sezony byly tyto cíle. Rallysprintová série mi měla sloužit jako testy před závody velkého mistráku. Na ten jsem se chtěl hlavně zaměřit a cíl jsem si stanovil ten nejvyšší – vítězství v dvoukolkách. Možná to zní drze a nadneseně, ale podle mne by si měl člověk vždy dávat vysoké cíle.“
Když se nyní zpětně ohlédneš za loňskou sezonou, jaká z tvého pohledu byla?
„Na začátku loňského roku jsme zakoupili auto, které bylo na ovládání těžší, než jsem původně předpokládal. Když se nyní ohlédnu, tak jsem té náročnosti velmi rád. Citroën mi totiž dal strašně moc, právě díky možnostem nastavení. U tohoto vozu nefunguje nějaké univerzální nastavení, které by se dalo použít na jakýkoliv povrch, jak je tomu například u hondy. Například u C2 bylo hlavní nastavení na mokro a na sucho, plus pár drobností. DS3 toto vylučovala a nutila mne k mnohem větší práci s nastavením. Sezona 2015 byla dost dobrá. V tuto chvíli se nedívám do tabulek a nepočítám výhry. Jsou totiž závody, kdy vyhraješ, ale jako vítěz se necítíš, a naopak jsou závody, kdy dojedeš druhý nebo třetí, ale cítíš v sobě dobře zajetou soutěž. V průběhu roku jsme měli jediný technický problém. Přesto jsem hrdý na svůj tým za to, co jsme dokázali, a na Petra, jak jsme se dokázali v autě sžít. Maximálně bych byl se sezonou spokojený, kdybych vyhrál dvoukolky ve velkém mistráku, což byl náš prvotní cíl. Díky výpadku na Barumce jsme o tento titul přišli a právě tento výpadek byl impulsem bojovat o post vítěze Rallysprintové série.“
Pokud pominu Jannër rally a závěr sezony, tak jsi startoval se svým vozem. Jak moc bylo těžké naučit Citroën závodit?
„Jak už jsem prve předesílal, Citroën bylo z počátku velmi těžké ovládnout. Toto auto by mělo být rychlejší, než vozy kategorie R2, ale v úvodu sezony se nám je porážet moc nedařilo. Poprvé jsem jel proti Egonu Smékalovi, který jel rovněž DS3 na Valašské rally, ale tato soutěž byla krátká a navíc jsem erzety dobře znal, takže nám zde Egon moc neodskočil. Šumavu jsem vynechal a v Krumlově jsem dostal od Egona než odstoupil, velký obklad. Proto jsem udělal velký test a hodně jsem zkoušel. Nespokojil jsem se s nastavením, které fungovalo, ale zkoušel jsem různá nastavení z důvodu, abych auto dobře poznal. Proto mechanici několikrát přenastavovali auto a já získával poznatky. Tento test se výrazně podepsal na další soutěži, která se jela v Hustopečích, a my ji vyhráli. Již při trénincích mi v hlavě běhaly plány, co bude auto potřebovat a jaké nastavení budu volit. Během závodů se pak běžně stávalo, že jsem na každou sekci auto přenastavoval. Díky těm poznatkům jsem se mohl na vůz stoprocentně spolehnout.“
Pokud opět vynechám rakouskou rally, která díky tomu, že se nezapočítávala do českého mistráku, odstoupil jsi pouze jedinkrát, a to na Barum rally. Jak moc mrzel tento výpadek?
„Jannër rally se opravdu nikam nezapočítávala? Já měl pocit, že v předchozích letech patřila do českého mistráku, a že tam patřila i vloni… Kdybych to věděl, tak jsem si nemusel půjčovat auto od Luby Minaříka a hlavně jsem s ním nemusel praštit. Ale zpět k Barumce. Po skončení Barum Czech Rally Zlín jsme šli s Petrem na afterparty a spousta lidí nás litovala, že jsme soutěž nedokončili. Já jsem byl pochopitelně velmi zklamaný, ale navenek jsem dával najevo, jak moc jsme si závod užili. Odstoupení nás mrzelo o to víc, že se jelo doma a všechny rychlostní zkoušky jsme zvládli. Výpadek navíc přišel mezi servisem a cílovou rampou. Závod jsme v podstatě vyhráli, jen jsme neslízli tu pověstnou třešničku na dortu v podobě ovací na rampě. Na druhou stranu jsem rád, že odstoupení přišlo až v závěru rally a my si tím pádem mohli soutěž užít. Klidně se mohlo stát, že bychom odpadli na začátku Barumky. Tak jsme se pěkně svezli a získali další zkušenosti. Rally je zrádná, ale je to sport. Pokud bych se měl za sebe rozhodnout, zda odjet jen část soutěže nebo celou a na jejím konci pro technickou závadu odstoupit, tak jdu do varianty co nejvíce odjetých kilometrů. Závod jsme si užili a máme z něj i spoustu fotek. I když trošku smutné je, že nejvíce sledovaní jsme byli ve chvíli, kdy nám bylo nejhůř.“
Na jakou úroveň stavíš vítězství v rallysprintové sérii?
„Díky tomu, že jsme vyhráli absolutně, je to naše výsledkově největší vítězství. Z mého pohledu je to ale druhé největší vítězství. Nejvíce si cením naší pomoci Milanu Marušákovi, když měl nepříjemnou havárii s Jirkou Plškem v Hustopečích v roce 2013. V tomto závodě jsme bojovali o vítězství a potřebovali jsme body. V jednu chvíli jsem měl pocit, že v poli je auto, proto jsem zastavil a posádce pomohl. V ten moment jsme riskovali, že se propadneme ve výsledcích hluboko, ale pomoc byla přednější. Za tento počin jsme obdrželi cenu Fair play, což je pro mne zatím úplně nejvíc.“
Jak se díváš na rallysprintovou sérii celkově?
„Podle mne je zde málo soutěží. Rallysprinty by měly být levnější záležitostí, což se stalo. Ruku v ruce by ale měl jít i větší počet těchto soutěží a hlavně na různých druzích povrchů, aby se jezdci naučili jezdit. Když vezmu loňskou sezonu sprintů, tak kromě Pačejova, jižní a střední Moravy jsme nikde jinde nejeli, což je určitě škoda.“
Jaký byl tvůj nejlepší závod v sezoně 2015?
„Nejlepší závod byl podle mne v Hustopečích. Velký podíl na tomto pohledu měl již zmiňovaný test, po kterém jsme se ve výsledcích najednou pohybovali někde jinde. A to nejenom ve dvoukolkách, ale i v celkové klasifikaci. Na tento pokrok, který byl týmovou prací, jsem velice hrdý.“
A naopak nejhorší soutěž?
„Sem bych zařadil Bohemia rally. Na druhé rychlostní zkoušce jsme měli pomalý defekt přes ventilek a my se rozhodli kolo na rychlostní zkoušce vyměnit. Ke vší smůle nám měněné kolo uteklo do lesa a my jsme zde ztratili čtyři a půl minuty, což už nešlo dohnat. Celý závod byl tímto incidentem narušený. I když jsme se ve zbytku soutěže snažili, na lepší jak konečné páté místo to dotáhnout nešlo. Přitom na stříbro v dvoukolkách jsme ztráceli v cíli necelých čtyřicet vteřin.“
Při ohlédnutí za loňskou sezonou nelze nevzpomenout Mikuláš rally a tvůj start s vozem specifikace WRC…
„To byla jedním slovem bomba. Svézt se ve WRCu je sen každé kluka a mně se tento sen splnil. FAS by měl dát peníze každému závodníkovi, aby si, byť jen na chvilku, vyzkoušel, jaké to je řídit WRCo. Pro toho, kdo by řídil, by stačilo pět kilometrů s tímto vozem a v tu chvíli by dostal maximální motivaci zlepšovat se a makat na své kariéře. Věřím, že takto motivovaný člověk by pak dělal vše pro to, aby se dostal do WRCa znovu. My jsme si s Petrem celý závod náramně užívali, tedy až na první kilometr. Tato auta jsou stavěná pro profesionály, kteří nejdříve tisíce kilometrů testují a až teprve pak jdou do závodu. Je to o zkušenostech. My jsme před Mikuláš rally odjeli pár kilometrů v Biskupicích na letišti, což je málo na dokonalé ovládnutí vozu. Přesto si myslím, že jsme neudělali ve Slušovicích ostudu a i výsledek byl na první start s tímto vozem pěkný.“
V průběhu loňského roku jsi měl možnost startovat s vozem specifikace WRC i R5. Chybí ti S2000. Kdy tě uvidíme v tomto voze?
„Strašně rád bych chtěl najít příležitost a do nějakého vozu S2000 usednout. Oproti WRCu a R5 je S2000 „relativně“ levné auto a v celkových výsledcích se s ním dá jet na vysoké úrovni. Pokud bude tedy příležitost, rád si es dvoutisícovku vyzkouším.“
Víceméně se nyní naskýtá otázka, jaký máš plán do sezony 2016?
„Jelikož mne baví rozvíjení se a učení novým věcem, je pravděpodobné, že do nové sezony vyrazím v jiné třídě, než v které jsem startoval vloni. Která to bude třída, respektive jaké auto pojedu, to v tuto chvíli řešíme. Je ale dost možné, že do DS3 neusednu. Chytřejší budeme v polovině února. Program závodů bude totožný s tím letošním, tedy že prioritu dostane velký mistrák a sprinty poslouží jako testy.“
Závěrečná otázka je oddychová, jak trávíš zimní přestávku?
„Dalo by se jednoduše říci, že zimní přestávku mám rozdělenou do tří škatulek. Hodně času strávím v práci, následuje posilovna a na řadu přijde i delší dovolená s přítelkyní, na kterou se oba velmi těšíme.“
