V uplynulých sezónách byli fanoušci automobilových soutěží zvyklí vídat Roberta Vodičku především za volantem felicií skupiny A. „První pocity z hondy byly smíšené. Auto jede proti feliciím mnohem rychleji, jelikož disponuje 233 koňskými silami. V roce 2000 jsem několik soutěží absolvoval ve třídě N3 s Nissanem Almera. Výkonově si jsou obě auta dost podobná, ale převody, řazení a brzdy má honda mnohem propracovanější. Jen musím přiznat, že zpočátku řídila spíše ona mě něž já ji,“ netají přeštický pilot svůj respekt.
„Postupně jsem si ale začal zvykat, přestože podvozek se mi zdál nadále tak trochu neposedný. Zadek auta občas uskočil do strany a to zrovna v momentech, kdy jsem to nejméně čekal. Musel jsem zapomenout na návyky z felicie.“
Robert sice změnil vůz, týmu však zůstal věrný. „Auto je opět od Pavla Prášila. Po ukončení loňské sezóny jsme společně řešili otázku nového vozu. Rozhodnutí vsadit na hondu bylo asi správné. Šumava nebyla premiérou jen pro mě, ale i pro mechaniky poznávající auto. Proto mě moc potěšilo, že vše bylo skvěle nachystané a s autem nebyl jediný problém - vyjma v noci zhasnuté lampičky spolujezdce. Pavel musel na erzetě rychle hledat baterku, aby mohl číst dále,“ nešetří Robert Vodička chválou.
Další mírnou komplikací byl defekt. „Na poslední páteční erzetě jsme asi něco trefili a na přejezdu nám bouchla přední pneumatika. Museli jsme jí vyměnit. Horší bylo, že jsme se v tom pátečním chaosu kvůli několika haváriím a volným průjezdům moc nesvezli. Ve druhé sekci bylo o to těžší dostat se do tempa. V kose u Volyně jsem se navíc nevyvaroval výletu do pole a tak jsem byl rád, když jsme večer dojeli do Janovic do servisu.“
V sobotu už probíhala soutěž bez větších komplikací. „Pořadatelé nám moc spánku nedopřáli. Spát jsme šli ve tři a vstávali v půl sedmé. Bylo to jako za starých časů v osmdesátých letech. Hned na úvodní sobotní vložce jsem nalezl klid potřebný pro učení se s hondou a začal jsem mírně zrychlovat. Jen nemožnost porovnání se soupeři ve třídě mě mrzela,“ lituje Robert odstoupení Petra Křížka a Egona Smékala.
„Díky změně termínu byla letošní Šumava úplně jiná a mnohem rychlejší. Moc se mi nelíbily dlouhé přejezdy v obou etapách, ale na druhou stranu záměr přilákat diváky do Plzně na náměstí a na stadion se pořadatelům asi povedl. Mě a Pavlovi se na Šumavě daří už tradičně. Sedmkrát jsme odstartovali a vždy dojeli až do cíle. Za vynikající spolupráci Pavlovi děkuji.“
Z důvodů časové zaneprázdněnosti Pavla Dobiše se v Českém Krumlově představí Robert s Karlem Hédlem. „S Karlem jsme už jeli loni v Příbrami. Na Krumlov je zatím v naší třídě přihlášeno pět posádek, tak snad se tentokrát dočkáme nějakého porovnání. Auto je v pořádku a mimo jiné dokončilo opět bez jediného problému i Vyškov na čtvrtém místě v N3. "
Závěrem chci poděkovat všem reklamním partnerům, kteří mě umožnili start, rodinám za podporu v závodění, Pavlovi Prášilovi a mechanikům Mirovi a Kašovi za parádní přípravu auta a také fandům, kteří byli kolem trati v hojném počtu. Věřím, že to nebylo jen díky hezkému počasí a že diváků bude přibývat i v budoucnu,“ přibližuje své nejbližší plány zkušený přeštický soutěžák.
TZ/Rober Vodička/Vlastimil Resl
