Příznivci rally znají posádky, potažmo jezdce, převážně podle auta, které kolem nich projede na rychlostní zkoušce. Jak by se představil Pavel Ševčík, jako člověk?
„Jsem stále ještě čtyřicátník, i když příští rok se u mého věku první číslice přehoupne na pětku. Pracuji v potravinářském průmyslu. Mezi mé hlavní záliby patří motoristický sport, ale krom toho si rád vyjedu po okolí na elektrokole nebo motorce, anebo v zimě na hory lyžovat.“
Máme za sebou poslední sprint letošní sezony, z vaší strany skvělý závod, jak probíhal?
„Byl to takový pohodový závod, který probíhal docela hladce, až na jeden retardér na předposlední erzetě. Sprint byl bez jakýchkoliv problémů. Ráno jsme obuli správné pneumatiky, to nám vydrželo až do konce a vše krásně odsýpalo. Jediný problém nastal na RZ Vesník, kde jsem přebrzdil retardér a po sešlápnutí spojky zůstal pedál ležet na podlaze. Trvalo dlouhou půlminutu, než se auto vzpamatovalo a my mohli dál pokračovat. Nicméně do konce sprintu byla ještě jedna zkouška a já si zkontroloval, jaké časy jsme zajížděli na Hošťálkové. Pokud bychom tam zajeli podobně, jako v předchozích průjezdech, Petra Trnovce bychom měli předstihnout. A nakonec jsme si třetí místo vybojovali zpět na erzetě a Petr posléze ze závodu odstoupil.“
S jakými cíli jste vstupoval do vsetínského sprintu?
„My se chodíme na rally hlavně bavit. Samozřejmě, že sledujeme časy, ale pokud přijde nějaký moment, kdy třeba probrzdíme, nebo nám erzeta nesedne, tak to prostě nehrotíme, pro nás je nejvíc dobře se svézt. Když jsem se díval do startovní listiny na vsetínský sprint, tak jsem si říkal, že TOP 5 bychom mohli dát. Nakonec z toho bylo třetí místo, s čím jsem samozřejmě spokojený. Ale je potřeba si dávat vysoké cíle, takže příště chci být první (smích).“
Vy usedáte do Mitsubishi, jak se vámi bojovalo proti eR pětkám?
„Víceméně odpověď začíná stejně jako ta předchozí. My se jdeme hlavně pěkně svézt. Na kluky na špici v absolutním pořadí jsem proto ani moc nekoukal. Naším bonusem bylo, že dosažené časy stačily na to, abychom jich pár nechali za sebou. My si jedeme vždy své tempo.“
Letos jste startoval v rallysprintovém mistrovství a k tomu jste sis přidal start na Barumce. Jaká byla z vašeho pohledu sezona?
„Na začátku roku byl plán jet jednodenní soutěže a to se nám, až na jeden sprint, podařilo splnit. Rally Plzeň jsme vynechali, neboť Luděk měl rodinnou akci. Jinak jsem s letošní sezonou spokojený. Vždy, kdy jsme odstartovali, tak jsme úspěšně dojeli až na cílovou rampu a to je základ spokojenosti. Lancer už si něco pamatuje a tak každý bezproblémový závod potěší. A umístění, jako třeba ve Vsetíně, je pak už jen takovým bonusem. Ostudu jsme nikde neudělali, takže dobrý (smích).“
Který výsledek je pro vás tím TOP, kterého si hodně ceníte?
„Cením si výsledků na Barum rally a to jak letošní, tak i loňské. Vloni jsme byli absolutně 20. a devátí v hodnocení MČR, letos jsme si o chloupek pohoršili, když jsme dojeli 22. a mezi Čechy jsme byli dvanáctí. Z těchto dvou ročníků si více cením loňského výsledku, neboť jsme měli možnost porovnávat se s mistrem Evropy v enkách - Tiborem Érdim. Do doby, než s tím praštil syn David, jsme byli lepší, ale po jeho havárii jsem měl poněkud jinak uspořádané myšlenky. Už jsem nechtěl „vyhrát“ Barumku (smích).“
Mezi vaše úspěchy patří jistě i sezona 2015, kdy jste vyhrál v rallysprintové sérii kategorii P2+…
„Jo to byla velmi povedená sezona. V kategorii jsme bojovali nejvíce s Martinem Vlčkem. Všude, kde Martin dojel, byl lepší, tedy až na jednu výjimku. Ve Vyškově „Vlčák“ nebodoval, neboť odstoupil na poruchu motoru a ve Vsetíně jsme jej porazili. V náš prospěch hrálo i to, že jsme pravidelně sbírali body a to nakonec rozhodlo. Úspěšná sezona, rád na ni vzpomínám.“
Když se vrátíme na úplný začátek vaší kariéry, kde se zrodila myšlenka stát se rally jezdcem?
„Vyrůstal jsem vedle erzety Pindula a tak jako malý kluk jsem se chodil dívat na Barumku. Samozřejmě, že i já s kamarády jsem somroval různé pohlednice a samolepky. To prostě k rally patří. Později jsem s kamarády posouval hranice koukání na rozumování. No a nakonec tím, že mne bavila jízda v autě, to přerostlo až k tomu, že jsem začal závodit.“
Vy jste v podstatě celou svou dosavadní kariéru jezdil se čtyřkolkami…
„Dvoukolky mne moc nelákaly. Čtyřkolky jsou vždy silná auta, což se mi líbí a je s nimi zábavnější jízda.“
U „dveřmi napřed“ ještě chvilku zůstaňme. O vás je známé, že rád jezdíte smykem. Dovedete si představit, že by vám mechanici v soutěžním voze odmontovali „ručku“, za kterou tak rád taháte?
(smích) „Šlo by to. Ostatně v sezoně 2015 jsme jeli auto po Václavu Arazimovi, což je jeden z nejzkušenějších jezdců u nás a má několik titulů. A právě „Araz“ dokázal, že bez „ručky“ se dá jezdit a hodně rychle. Mne by to ale bez ruční brzdy moc nebavilo (smích).“
Vy jste jezdil v podstatě pouze v japonských vozech, které bylo pro vás nejpříjemnější?
„Tady jednoznačně vítězí současné Mitsubishi deváté evoluční řady. Měl jsem možnost startovat s Nissanem Pulsar GTi-R, což bylo ostré áčko a určitě svezení v něm byl zážitek. Na druhou stranu ale musím říct, že to bylo hodně nespolehlivé a neklidné auto. Toto auto se nepovedlo moc koncepčně, což je škoda. Startoval jsem jednou i s Mitsubishi EVO III. Pěkné dojmy jsem měl i ze startů se Subaru, což bylo hodně rychlé auto. Když jsme se rozhodovali, jaké auto si pořídíme, zda Subaru nebo Mitsubishi, tak zvítězili tři diamanty, neboť pro nás bylo dostupnější servisování tohoto auta.“
Od začátku startujete s Luďkem Vajdákem. Jak jste se dali dohromady a nebyla nikdy v autě ponorková nemoc?
„My k závodům přistupujeme tak, že se tam jedeme bavit. Nám je v uvozovkách jedno, na jakém umístění dojedeme. My to máme jako zábavu. Když udělá chybu jeden nebo druhý, tak rozhodně nestresujeme. Nepotřebujeme si nic dokazovat. S Luďkem se známe prakticky od mala, neboť oba pocházíme z jedné vesnice.“
Vy ovšem doma nezávodíte sám. Jaké to bylo, když za vámi přišel syn David, že chce taky jezdit rally?
„Upřímně jsem z toho moc nadšený nebyl. Na druhou stranu jsem ale nebyl moc překvapený, neboť David se mnou jezdíval na závody a tudíž rally odkoukával přímo v reálu. Jeho rozhodnutí jsem mu moc nerozmlouval. Šel jsem cestou jej podporovat, neboť aby zkoušel závodit v různých amatérských soutěžích v autě bez rámu, to mi nepřišlo zrovna dobré. Raději tedy, ať má pořádné auto a i já jsem pak klidnější.“
Jak prožívá doma zbytek rodiny, když jedete závodit?
„No o tom raději ani nebudu moc mluvit, to si každý dovede představit. Manželka je z toho vždy „na prášky“. O koho má větší strach? Tady si nemám co namlouvat (smích). Manželku moc závody nebaví, ale vždy nás sleduje na internetu.“
V roce 2023 by měl v Česku startovat podnik mistrovství světa. Je to pro vás lákadlo?
(smích) „Není. Někdo si udělá pomyslnou čárku, že startoval na světové soutěži, ale tady se já neřadím. Mně se líbí závod, který má spád. To znamená erzeta, kratší přejezd, erzeta a tak dále. Tady ten svět se pojede čtyři dny a je to hodně o čekání, což mne odrazuje. Na Barumce jsme většinou startovali za celým evropským polem a taky to bylo o čekání. Letos jsme jeli vzadu společně s Václavem Pechem a to je bavič. Když jsme čekali na start, tak okolí zásoboval různými historkami, tak to bylo super.“
Nyní u nás v absolutním pořadí dominují vozy specifikace R5, ty vás nelákají?
„Určitě bych lhal, kdybych řekl, že mne nelákají. Láká mne vyzkoušet a porovnat, jak funguje er pětka v porovnání s Lancerem. Ale stojím nohama na zemi. V mém věku už ukázalo několik jezdců, že přestup do vozů R5 nebyl zrovna nejlepší krok. Tak proč zbytečně utrácet peníze?“
Co plánujete na příští sezonu?
„Sezona 2023 by měla být hodně podobná té letošní. Takže opět bychom rádi startovali na rallysprintech a auto i posádka zůstává ve stejném složení.“
