Auto prošlo běžnou přípravou a kontrolou. Vyměnily se preventivně běžné díly, daly se nové poloosy.
Odjížděli jsme klasicky ve čtvrtek odpoledne, těšili se na kamarády a naši bývalou žlutou feldu, se kterou vstoupil do kolotoče rally Viktor Pernica s tátou Vladimírem. Jako třetí posádka, která si z jedné poloviny splnila velký sen, byla ve složení Tomáš Blažek navigován zkušenějším Milanem Rákovským a jeli na nově postaveném autě VW Polo od pana Srba.
Pátek byl ve znamení seznamovacích jízd a celý den pršelo. Byli jsme velmi rádi za vykolíkování zatáček tyčemi proti katování. Rychlostní zkoušky jsme v trošku jiném seskupení znali a o to víc jsme se těšili. Naprosto v pořádku jsme opět prošli technickou přejímkou. Začali jsme přemýšlet nad taktikou sobotního závodu a shodli jsme se, že nemáme co ztratit a pojedeme co nám strach dovolí :).
Sobotní ráno nás opět vítalo deštivým počasím. Věděli jsme, že musíme zkusit jet, co to půjde a zkusit být co nejvíc na dostřel Gáliovi a Čonkovi. Což na mokru a velmi kluzku může jít i s o dost slabším autem. Bohužel hned ve třetině první rz praská zdvihací tyčka ventilu. Téměř bez výkonu dokončujeme první a následující dva testy. Máme velkou ztrátu na první dvě auta. V servise to téměř vzdáváme. Zachraňuje nás tým Martina Vopatřila a my mu ještě jednou opravdu moc děkujeme!!! Opravu stíháme v časovém limitu. Na pro nás vlastně první rz si chceme opět zazávodit a zkoušíme, jak moc to klouže. Celkem to jde a začínáme ukousávat ztrátu na auto před náma. Na čtvrtém testu zkoušíme zatáhnout ještě víc..což se daří a na Luboše Picka stahujeme malinko přes dvacet vteřin. Na rychlostním testu šest se přibližujeme na dostřel a ztrácíme na něj 14 sec. Auto začalo fungovat krásně a my ničím netlačeni zajíždíme časy, o kterých jsme si celý rok mohli nechat jen zdát. V servise auto kontrolujeme a měníme ještě díly podvozku, které se nezdají úplně fit. Jarda se podle svých slov v servise konečně baví a začíná se něco dít.
Do poslední sekce jdeme s tím, že zkusíme stáhnout zbytek ztráty na Luboše a když to půjde, zkusíme smazat třičtvrtě minuty i na Dalibora Slivku. Hned na sedmičce přeskakujeme fábii před náma a nažhaveni jdeme na další před náma :) Kluci asi vycítili, že jsme se nějak moc chytli a přestávají se babrat, dáváme jim jen 6 sec. Je nám jasný, že už čtvrtí asi nebudeme a téměř půl minuty na jedné rz nestáhneme. I tak do toho jdem a snažíme se na 150 procent. Bohužel jedeme opět pod tlakem a nedaří se nám vše tak, jak bychom chtěli. Vyrobíme pár chybek a trošku povolujeme před koncem tempo. Na Slivku jsme dokázali najet jen 3 sec.
Ač přes velké problémy, které nás stály cca 2 minuty času, odjíždíme 5tí a s pocitem, že jsme si velice hezky zazávodili. Radim mi poprvé tento rok nenaříká, že to musí jít víc. Já jsem byl maximálně spokojen s dosahovanými časy. Sice nám opět Gália dával studené obklady, už to ovšem nebylo 40 vteřin, ale ,,jen" kolem 15sec. A to je pro nás velký pokrok. Dokázali jsme se párkrát přiblížit na dostřel i Robertu Čonkovi, což nás mile překvapilo. Jet pět nebo dokonce tři vteřiny za ním není dle mě ostuda s naší užovečkou, teda spíš takovým slepýškem. Do plnohodnotné užovky jí chybí opravdu hodně :)
,,Naše" další dvě posádky také viděly cíl - Viktor na krásném šestém místě třídy SA1. A jako vítěz slabě obsazené třídy 10 spatřil cíl i Tomáš.
Oběma posádkám moc gratulujeme k dokončení velice náročného závodu a těšíme se na jejich další účinkování.
My se nyní soustředíme do Vsetína, kde vygraduje boj o druhé místo třídy 7. Na Gáliu asi -pokud mu auto nevypoví službu- na jeho domácí půdě mít nebudeme. Čonka pojede taky jak rád říká ,,kaši". Nicméně se nevzdáváme a přejeme si opět déšť. Valašské kotáry dobře známe a nažhavení z Jeseníku zatneme zuby a ono to nějak dopadne :)
Všichni se přijeďte kouknout na napínavý závěr sprintové sezóny a to nejen v naší třídě. :)
Tak čau ve Vsetíně.... Lukin
