Na úvod rozhovoru s mistrem třídy 9 tě poprosím o tvou sportovní vizitku, představ se nám prosím…
„Začal jsem, asi jako většina lidí v motorsportu, když mne jednou posadil kamarád na horký sedák spolujezdce do vétéíčka a dodnes si pamatuji, jak mi hlavou prolítla myšlenka „ten člověk to v hlavě nemůže mít v pořádku…“. A pak mne posadili za volant a jelo se do Mostu na okruh, to se psal rok 2010. Pro následující sezonu jsem si již vyřídil licenci a jel jsem závody Rally cupu a Poháru ČR, kterým jsem byl následující dva roky věrný. V roce 2013 jsme s naším civicem v Poháru ČR celkově skončili třetí. Rok 2014 byl z mé strany bohatý na závody. Kromě soutěží ve sprint rally u nás jsem jel vybrané podniky z velkého mistráku a také jsem startoval na Slovensku. Zde jsem vyjel post vicemistra třídy 7. Loňská sezona již byla čistě v domácím velkém mistráku a stejně tomu bylo i vloni. No a na konci letošního roku jsem dosáhl na mistrovský titul ve třídě 9. A jelikož vím, že nejenom tento výsledek je dílem souhry celé posádky, tak doplním, že v průběhu mé kariéry mi četli noty Tomáš Výmola, Daniel Janalík a tři děvčata: Zdenka Tamášová, Jindřiška Žáková a Verča Ščotková.“
Když se dívám na tvé výsledky, tak vždy jsou spojené s vozem Honda Civic Vti, a to od prvopočátku. To je ten vůz tak fantastický?
„Je! Za šest sezón hondica nezklamala, pokud jsem jí já nepomohl… Ale nejen auto dělá výsledek, ale i servis od kluků z napajedelského RS-Progress, kde se o auto starali tak, že mělo vždy status nového auta. Právě proto velký dík patří mechanikům, neboť více „vymazlené“ auto by se v ČR nenašlo!“
Neláká tě svezení v něčem jiném, nebo jsi čekal až na mistrovský titul a pak japonečka opustíš?
„Ale jo láká a do Slušovic se chystám svézt s Citroënem C2 R2. Už proběhly nějaké malé námluvy a tento vůz se mi velice zamlouvá. Snad bude tato hračka spokojena i se mnou. A abych se odvděčil člověku, který mne jako první posadil na horký sedák spolujezdce a přitáhl do rally, tak jej teď za odměnu svezu já. Jen nevím, zda to bude odměna dostatečně velká i pro Viktora Mechla, neboť doposud vždy seděl pouze za volantem :-).“
Pojďme na letošní sezonu, jaká byla z tvého pohledu?
„Letošní sezonu jsme nezačali zrovna nejlépe, neboť v Klatovech jsme zničili kloub na poloose. V Krumlově jsme si doslova vyžrali snad vše, co jde, od suchých pneumatik na bahně, jízdu bez interkomu a dobrodružství v noční mlze. Za celé dva dny jsme se trefili pouze jednou do volby pneumatik, a to na poslední erzetě, kde jsme zabojovali a posunuli se na naše oblíbené druhé místo. Na rally mezi vinicemi vše fungovalo, jak mělo, a vzhledem k předchozím problémům jsme zvolili jízdu na jistotu. Bohemka, to byla další loterie na pneu, ale zde byl více problém u mne… Před závodem nám tornádo pocuchalo stany, auta a já se při jejich „držení“ vznášel nad zemí. Do toho všeho mi volali hasiči ze Zlína, zda bych mohl přijet domů, neboť mi dva metry za domem hoří les. To člověka tak rozhodilo, že jsme za celé dva dny se spolujezdcem nenašli společnou řeč… Na moji oblíbenou Barumku jsme dodělali nové vétéíčko a s novým autem byl i nový spolucestující J. Do zlínské rally jsem šel s taktikou jet v klidu a pak přidat… Bohužel hned v sobotu jsme hodně ztratili a ráno jsme se „táhli“ šest kilometrů za autem, které jsme dojeli. Svou roli sehrálo i drobné nesladění nové posádky. Neděle byla už ale úplně jinde a druhou etapu rally jsme si užívali naplno J.“
Jak hodnotíš úroveň třídy 9?
„O třídě 9 se říká, že zde závodí mladí jezdci, kteří nemají moc hluboko do kapsy. Nijak to ovšem nesnižuje jejich výkony a zapálení pro rally. V letošním roce startovalo v této třídě 15 posádek, ale v porovnání s předchozími sezonami došlo lehce k úpadku. Spousta kluků přešla do vyšších tříd a také bylo pár, co skončilo s aktivní činností. Pokud se ale sejde dobrá konkurence, je i v této „slabé“ třídě pěkné závodění.“
Čtyři druhá místa v sezoně. To opravdu nešlo urvat aspoň jedno vítězství, nebo jsi je úmyslně přenechával soupeřům, aby měli motivaci s tebou bojovat?
„Ale šlo by, jen jsem tuhle sezonu jel více hlavou, a tudíž jsem nešel do žádného zbytečného rizika. A oproti ostatním posádkám jsem měl jeden velký hendikep. Rally je třeba si užívat a jezdit pro radost, výsledek by měl být podle mne až ten druhý motivační prvek. Ale na Barumce jsem si vyzkoušel svých 80 % a v celku se podařilo vždy vyhrát RZ.“
Konec sezony za dveřmi, co plánuješ do té nové?
„Tuhle otázku nemám rád :-). Jak se blíží konec sezony, tak ji slýchávám čím dál častěji. Já však stojím nohama na zemi a nestavím si žádné vzdušné zámky. Takže má odpověď zní: uvidím, co a jak bude. Ale upřímně, po vyhlášení mi zůstala hořkost a hledám smysl dál pokračovat. Úroveň odevzdání a vyhlášení se rovnalo výkonnostní třídě okresního přeboru. Když jsem porovnal naše vyhlášení letos s dekorováním na Slovensku, tak mi ukápla slza.“
