Celý závod provázel intenzivní déšť a velké množství bláta vytahaného na trať z krajnic, což společně se hladkými a klouzavými asfalty vytvořilo mimořádně záludnou kombinaci. Lze tedy říci, že těžší premiéru si pro Sandru Pokornou rallyový osud připravit snad ani nemohl. Nechme však o závodě i o tom, co mu předcházelo, vyprávět samotnou jezdkyni: „Pro premiérový start jsem si samozřejmě přála přívětivější podmínky, ale je to rally, takže ať je počasí jaké chce, jede se,“ konstatuje rallyovou realitu Sandra, a vrací se nejprve ještě o pár dní před závodem zpět: „První test a vůbec první metry jsem absolvovala na suchu a jízdně mě Fiesta R5 nadchla. A to svou přesností, neuvěřitelným fungováním a „uživatelskou přívětivostí“, která se mi zdá, samozřejmě po nutném zvyknutí si na vůz, větší než u Nka. Těšila jsem se na ostré svezení v soutěži a vyzkoušení si Fiesty opravdu v závodním módu. Už tak od středy ale bylo evidentní, že se pojede na mokru. Ale nešlo se na to připravit, protože začalo pršet skutečně až v sobotu ráno.“
Pokorná, Sandra - Těšínský, Petr | foto: Archiv jezdce
Pak už přišel samotný závod. Jeho úvodní sekci popisuje letošní vítězka Dámského poháru ČR v rally takto: „V první rundě soutěže jsem si opravdu hodně opatrně osahávala jak trasu, tak auto. Dávala jsem si postupné cíle – první přejezd, odjetí z rampy, zahřívání gum, první start, první ručku atd. Zároveň jsem testovala i sebe, jak se mi pojede bez spojky s levou nohou na brzdě, a měla jsem ze sebe v tomto ohledu radost. Nepřišlo jediné zaváhání, vše se zdálo být samozřejmé, jako kdybych tak jezdila pořád a i citlivost levé nohy na brzdě byla něco, na co jsem si hned zvykla jakoby automaticky. Vzhledem k povaze trati, která byla jedna z nejrychlejších, které jsem kdy absolvovala, stejně jako vzhledem k „vykatovaným“ úsekům s vytahaným blátem a dlouhým částem klouzavých asfaltů, jsem opravdu jela velmi opatrně. Cílem pro mě bylo získat s autem jakékoliv zkušenosti, najet co nejvíce kilometrů a tedy závod dokončit. Pokud by bylo na závod sucho, šlo by se dívat na výsledky a něco z nich vyvozovat, ale vzhledem k podmínkám, jaké byly, nejde podle mě najít směrodatný parametr. Bylo to poprvé, kdy jsme pro mě pronajímali auto, a když se vezme v potaz jaké, tak je myslím jasné, jaký pocit kosy nad hlavou jsem měla.“
Následující sekce závodu přinesly Sandře další zkušenosti: „V druhé rundě jsem si už vybírala zatáčky, ve kterých šlo něco zkoušet, a snažila jsem se tam posouvat brzdné body, víc se opírat do gum, zkoušet si výjezdy v powerslidu, atd. Už bylo opravdu vytaháno extrémní množství bláta a vody přibývalo. K třetí sérii erzet jsem přistupovala stejně jako k předchozím. Nicméně jedné řidičské chyby na asfaltu hladkém jako zrcadlo jsem se před koncem závodu nevyvarovala a v poslední erzetě jsme byli venku asi dva kilometry před cílem. Naštěstí nebylo žádné velké drama, měli jsme štěstí. Chvíli nám trvalo auto vyprostit z příkopu, posbírali jsme nárazníky a soutěž dokončili - pro mě i pro Petra asi s největším propadem ve výsledcích během jedné RZ za celou dobu, co závodíme :-) O výsledek ale opravdu nám ani nikomu z celého našeho týmu nešlo. Myslím si, že rozumní pochopí, že šlo o jiné věci, o správné odstartování, o správné řazení, o zvládnutí rozdílů mezi R5 a Nkem. Pro mě osobně šlo o to se někde nepřecenit a zároveň se nepodceňovat a najít kompromis mezi jistotou dojetí a závoděním v podmínkách, jaké panovaly.“
A jaké pocity si ze startu se Sandrou odnesl Petr Těšínský? „Dostal jsem pověření „dohlédnout“ na první start Sandry voze R5 a jsem určitě rád a pyšný na to, že jsem u toho mohl být. I když se jednalo „pouze“ o start v Českomoravském poháru, tak podmínky byly kvůli počasí obtížné. Sandra se toho však nezalekla a vypořádala se s tím statečně, přestože na start s prvním R5 byly tohle skutečně těžké podmínky, protože těch extrémně klouzavých asfaltů zde bylo opravdu velké množství. Nakonec jsme na ně na poslední RZ přece jenom také doplatili. Už jednou, když se mě na to někdo ptal, tak jsem zmínil, že navigovat ženu bych považoval za jeden z milníků mé spolujezdecké kariéry. No a teď jsem si mohl sednout dokonce k nerychlejší české ženě, takže v tomto ohledu panuje z mé strany naprostá spojenost,“ vesele shrnuje svůj pozitivní zážitek zkušený spolujezdec.
A jak viděl Sandry start z pozice pronajímatele závodního vozu Ondřej Bisaha? „S rodinnou Pokorných jsme v přátelském vztahu, takže při úvahách o Sandřině startu s vozem specifikace R5 nebylo daleko k nápadu, aby si vyzkoušela naší Fiestu. A proč zrovna ji? Je obecně známo, že na přechod z nižších tříd do R5ky je Fiesta velmi přívětivá. Vytvořili jsme tedy prostor pro test, kde „Sandy“ „Fionu“ ždímala co to šlo a prokázala, že dokáže její potenciál využít až nad naše očekávání. Já osobně mám z jejího startu dobrý pocit. I přesto, že počasí na Rally Kroměříž, a speciálně povrch této soutěže, kde nebyly žádné „antikaty“, byl naprosto děsivý! Za náš tým jsem rád, že obě auta dojela a zároveň máme na kontě další letošní úspěch, respektive prvenství v podobě tolik diskutovaného startu první dámy ve voze R5 v České republice i centrální Evropě :-D“
Na Sandřině startu s vozem kategorie R5 má zásadní podíl její otec Zdeněk Pokorný, který je sám aktivní jezdec rally se Škodou Fabia téže specifikace. Premiérové vystoupení dcery v okolí Kroměříže hodnotí takto: „Je škoda, že Sandra měla zrovna při prvním závodě s R5 smůlu na počasí. S deštěm jsme sice počítali, ale měli jsme jenom jedny mokré pneu a nemohli jsme tedy měnit obutí s ohledem na charakteristiku tratí a vozu. Jediná možná volba nebyla pravděpodobně zrovna vhodná. Sandra to sice zvládala celý den skvěle, ale na poslední RZ spadla do škarpy, patrně i vlivem již opotřebených pneumatik. Nicméně celkově se s R5kou popasovala bravurně, i vzhledem k počasí. Uvidíme, zdali se nám podaří sehnat do příští sezony sponzory a finance, abychom mohli v projektu působení Sandry ve voze R5 pokračovat.“
Na závěr dejme slovo ještě samotné Sandře: „Hodně pro mě znamená už jenom to, že jsem si takové auto mohla zkusit a že v očích, především táty a vůbec i týmu lidí kolem nás jsem „dospěla“ do bodu, kdy mě do takového auta nechají s důvěrou ve mě sednout. Celou dobu mě táta výborně koučoval a dával mi cenné rady. Petr Těšínský mi byl při závodě maximální oporou a elementem dobré nálady. Ondra Bisaha a jeho tým mi připravili skvělé podmínky k závodu a sám Ondra se mi hodně věnoval i s předzávodní přípravou. Všem jsem maximálně vděčná, že do mé premiéry v R5 vložili tolik energie. Díky patří také fanouškům, kteří byli velmi podporující, přející a chápající. Spousta dotazů se logicky teď stáčí na další sezónu – vše záleží na rozpočtu, který nyní začínám shánět a dávat dohromady. Pokud se najdou partneři, kteří by mou příští sezónu podpořili a zastřešili tak, že by bylo možné jet některé podniky s Fiestou R5, například v rámci Rallysprint série, potom mě v ní určitě ještě bude možné vidět a já se do ní budu ohromně těšit. Zároveň chci ale vyvrátit domněnky, že bych se už nevrátila do Subaru. V Subaru mě určitě bude možné vidět na Pražském Rallysprintu a ani na příští sezónu ho rozhodně neodkládám – stále je co zlepšovat a co se v něm učit,“ naznačuje historicky první česká pilotka vozu R5 další program i možné scénáře příští sezony.
Jak je zřejmé, Sandra Pokorná i tým okolo ní budou mít v příštích měsících řadu témat na přemýšlení a řešení. Jisté však je to, že díky nim se Česká republika zařadila mezi několik málo států na světě, kde usedla při ostrém závodě žena do vozu současné nejvyšší rallyové specifikace.
