V lednu, pouhý den před startem jubilejního třicátého ročníku oblíbené Rallye Dakar však přišla ledová sprcha, šok, který většina pravověrných příznivců Dakaru asi nikdy nerozdýchá.
Oficiálně za anulováním třicátého ročníku soutěže stála hrozba teroristických útoků Al-Khaidy a vražda čtyř francouzských turistů v Mauretánii 26.12.2007. Vyrojila se však řada fám a náznaků, že by skutečná příčina nepochopitelného rozhodnutí pořadatele, několik málo hodin před samotným startem, mohla být někde jinde.
Hovořilo se například o napjaté politické situaci mezi Španělskem a Marokem ve věci sporných území Ceuta a Melilla, která údajně vedla k uzavření marockých přístavů španělským lodím. Hovořilo se o pohřešování několika pořadatelů, kteří jako jakýsi předvoj otevírali trať v Maroku. Hovořilo se rovněž i o roztržce mezi společností A.S.O, která Rallye Dakar pořádá a francouzskou vládou, jenž vedla ke zrušení přislíbené vojenské podpory v oblasti Mauretánie. A hovořilo se rovněž o dluzích společnosti vzniklých neúspěchy a aférami z posledních ročníků Tour de France, kterou A.S.O. rovněž pořádá.
Většina pověstí se však nepotvrdila. Rozhodně se však zdá, že proklamovaná příčina anulování třicátého ročníku bez připravené alternativy nebude jedinou a možná nebude ani tou nejzákladnější. Přestože v sále, ve kterém bylo při oznámení verdiktu na tři tisíce závodníků, mechaniků a novinářů, panovalo ticho, při kterém by bylo slyšet spadnout špendlík, v duších všech zainteresovaných se mísilo zklamání a hněv.
Většina závodních týmů odcestovala z Lisabonu obratem domů, několik desítek se jich však vydalo na vlastní pěst po naplánované trase až k cíli většiny ročníků, Růžovému jezeru ležícímu jen několik málo kilometrů od senegalské metropole Dakaru. Byl jsem mezi nimi a zodpovědně musím prohlásit, že jsem se na cestě dlouhé deset tisíc kilometrů nesetkal s ničím neobvyklým. Snad jen se zvýšenou ostrahou ze strany policie a četnictva v jižním Maroku a v Mauretánii, což není rozhodně na škodu. Jen několik dní po neuskutečněném startu jubilejního ročníku Rallye Dakar odstartoval na východě Evropy tzv.Dakar chudých, Rallye Budapešť-Bamako, akce blížící se ve své podstatě původní myšlence mnohem známějšího Rallye Dakar. V Senegalu jsem hovořil s několika účastníky této akce, kteří mi potvrdili, že se je nečekaly ani náznaky jakýchkoli problémů ze strany extrémistů a celá akce proběhla v klidu.
V den plánovaného dojezdu do cíle, 20.1.2008, se tak na pláži Atlantického oceánu nedaleko senegalské metropole sešlo několik desítek kovaných příznivců Rallye Dakar, aby se s africkou soutěží definitivně rozloučili bouřlivým večírkem a spanilou jízdou na dunách. Společnost A.S.O. na svých webových stránkách oznámila, že budoucnost rallye Dakar vidí v chilské poušti Atacama. Otázkou ovšem je, kdo ze zklamaných závodníků po všech ztrátách, které utrpěli anulováním ročníku, ještě francouzské společnosti uvěří. Přesto však Rally Dakar zůstává v srdcích desítek tisíc fanoušků a její jedinečnost bude kdekoli jinde na světě těžko nahraditelná.
Udělejme si tedy alespoň malou exkurzi do zákulisí největší světové rallye svého druhu. V bivacích se v prvních etapách závodu pohybovalo až 2500 osob. Za třicet let existence tohoto pouštního maratónu se na start postavilo přes 13 000 soutěžících. Dramatický start a cíl mnohadenního závodu zaznamenávalo přes 500 akreditovaných novinářů a 300 médií, celou soutěž pak sledovalo 160 novinářů, fotografů a kameramanů. Jen ve Francii vyšlo během jediného ročníku na 3 500 článků spojených s Rallye Dakar, z toho na 70% v regionálních denících. Rozhlasové stanice odvysílaly na 2 900 témat k závodu, odvysílalo se 580 hodin televizního materiálu ve 178 zemích světa, které se dostaly ke zraku 150 miliónů diváků.
Důležitým prvkem úspěchu pouštního maratónu byla vždy logistika. Na trať závodu denně vyjelo 28 pořadatelských terénních vozidel, z toho 10 pro obsazení check pointů, 2 předstartovní vozy, 10 vozů s lékařským personálem a 6 televizních automobilů, dále pak 9 organizačních kamionů, většinou dílenských a „sběrných“, 11 kamionů s potravinami a vodou. Denně se vypilo 12 000 půllitrových lahví vody a v hladových žaludcích zmizelo 1,5 tuny jídla. 70% potravin přitom bylo nakupováno v Africe. Nad tratí závodu přelétalo 20 letadel naplněných materiálem, pořadateli a novináři, 10 helikoptér, z toho 1 pro potřeby ředitelství závodu, 1 určená fotografům, 3 nesoucí na svých palubách lékaře a 4 vybavené speciálními filmovými kamerami.
Za třicet let historie Rallye Dakar měřila trať celkově neuvěřitelných 298 554 km, což představuje 7,5 násobek obvodu planety Země. Rychlostní etapy celkově měřily 166 212 km, závodníci tedy v extrémně náročném terénu obkroužili zeměkouli 4,1x. Nejdelší ročník byl s 15 000 km osmý v roce 1986, nejkratší s 7 579 km osmnáctý v roce 1996. Ročník s nejkratšími speciálkami v celkové délce pouhých 3 168 km byl hned první v roce 1979 a naopak nejvíce kilometrů speciálek přichystal závodníkům dvanáctý ročník v roce 1990, plných 8 564 km.
Rallye Dakar nebyla v posledních letech jen pojízdná továrna na peníze, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svůj díl pořadatelská organizace A.S.O. vracela černému kontinentu formou humanitární pomoci a desítek projektů. V oblasti Sahelu tak bylo vybudováno na 150 studní a zavlažovacích systémů, několik škol či zdravotnických zařízení, půl miliónu dětí bylo očkováno, mnoho matek se zúčastnilo programu ochrany před AIDS. Z peněz vybraných ze startovného se vysadilo přes sto tisíc stromků a zafixovalo několik písečných dun. I taková byla tvář Rallye Dakar.
Škála soutěžících na Rallye Dakar byla vždy neuvěřitelně široká, od ryzích amatérů přes piloty F1 a hvězdy světového rallye po celebrity z jiných než motoristických oborů. Výraznou osobností posledních ročníků je pilotka soutěžního vozu Syndiela Wade, dcera senegalského prezidenta, které domorodci neřeknou jinak než senegalská princezna. Na startu Dakaru vedle sebe naleznete závodníky čerstvě osmnáctileté i ty, kteří s sebou prachem pouště vezou šest či dokonce sedm křížků. Zřejmě nejstarším závodníkem ve svých dvaaosmdesáti Japonec Kinzo Adachi ve voze Nissan Terrano.
Na trať nejtěžší soutěže svého druhu se vydávají i manželé, sourozenci či dvě generace jedné krve. Příkladem za všechny budiž účast Anne Charlotte a Gerarda Tilliettových na motocyklech v kategorii M v roce 2007. Otec Gerard byl shodou okolností nejstarším soutěžícím v sedle motocyklu tohoto ročníku, jeho půvabná dcera Anne Charlotte nejmladší účastnicí. Z českých klanů stojí za zmínku rodina Lopraisů, kde Aleš, syn šéfa stáje Milana, převzal v roce 2007 závodnické žezlo po svém úspěšném strýci Karlovi.
Za třicet let afrického dobrodružství se na trati závodu objevila i různá neobvyklá závodní vozidla, od Citroenu 2CV (Ošklivého káčátka) přes Rolls Royce, Porsche, šestikolový Mercedes 190 či Harley Davidson se sajdkárou po starý ruský motocykl Ural Francouze Jean-Claude Morsilla, který byl namísto obvyklých reklamních nálepek sponzorů neuměle počmárán různými vzkazy a kresbičkami.
Mnoho závodníků s sebou v kabině vozu či v kapse vozila maskota pro štěstí. Motocyklový závodník Ivo Kaštan měl na řidítkách svého stroje přivázaného malého medvídka, dar od nejmladší dcery. Jiní pro přivolání štěstěny v minulosti žádali od pořadatele určité startovní číslo, nebo poznávací značka jejich stroje obsahovala název soutěže, jako kupříkladu u slovenského motocyklisty Jaroslava Katriňáka nebo Američana Robbie Gordona, jehož poznávací značka 2Dakar v angličtině foneticky napovídá cíl cesty (do Dakaru).
Nejnáročnější soutěži svého druhu se nevyhnuly ani různé trapasy. Nejkratší účastí na Rallye Dakar bylo pouhých pět metrů. Při sjezdu ze startovní rampy nejmenovaný motocyklový závodník jednou rukou držel řidítka a druhou mával nadšeným davům a televizním kamerám. Jeho stroj se na mokré rampě nečekaně smekl a následoval pád, při kterém si závodník zlomil klíční kost a byl nucený bez náhrady ze soutěže odstoupit. Na startu předvedl nečekané zpestření rovněž nejmenovaný pilot kamiónu, který v předstartovním napětí omylem zařadil zpátečku a po startu naboural do vozu stojícího za ním. Překvapení číhají na závodníky i na afrických etapách. Jeden motocyklista tankoval ve městě palivo a v mezičase i odskočil za budovu benzinky ulevit. Když se za dvě minuty vrátil, neměl už na čem v závodě pokračovat, neboť mu mezitím někdo jeho závodní stroj ukradl.
Nehoda se však může stát i v samotném cíli. Josef Macháček si při svém čtvrtém vítězství v kategorii quad v roce 2007 neodpustil malé představení pro diváky a média. Po sjezdu z cílové rampy chtěl ve smyku zakroužit pod rampou, ovšem manévr mu nevyšel podle představ a čerstvý vítěz skončil na zádech a těžký quad na něm. Do cíle téměř doslova vletěl před lety rovněž Ivo Kaštan. V těsné blízkosti cílové rampy podcenil terénní nerovnost, která ho ze sedla motocyklu vymrštila do výše, aby předvedl elegantní stojku na řidítkách, kterou jen tak tak udržel pod kontrolou. Jak je vidět zranit se a odstoupit ze závodu lze i v těsné blízkosti cíle.
Typický den na Dakaru
Jde o smyšlenou ideální situaci motocyklového závodníka, uvedené informace jsou tedy pouze orientační.
5:00 Budíček, bourání stanu, osobní hygiena.
5:20 Snídaně (mnoho motocyklových závodníků spí v jídelním stanu). Příprava jídla a vody na cestu (ke konzumaci na tankovačkách). Jídlo se dává do kapes. Závodník musí překontrolovat na informační tabuli čas svého startu a zapamatovat si startovní čísla závodníků před a za sebou, aby se postavil na správnou pozici.
5:50 Příprava na startovní pozici TC, 10 minut před startem. Závodník zapíná GPS a vkládá svůj kód, zapíná rovněž iritrack a sentinel. Správný chod přístrojů je zapotřebí ještě překontrolovat. Závodník se staví na pozici za předcházející startovní číslo podle aktuální startovní listiny.
6:00 Závodník připraví svou kartu a odstartuje na spojovací etapu.
7:30 Příjezd do cíle spojovačky a příprava na start speciálky. Závodník opět připraví svou kartu. Pokud přijede brzy, může se pokusit krátce si zdřímnout. Je-li roadbook příliš tlustý, rozdělí si ho na dvě části. Poté je zapotřebí znovu překontrolovat správnou funkci GPS, sentinelu a iritracku a jakoukoliv závadu na přístrojích nahlásit komisaři na startu (TC team).
8:30 Závodník uschová potvrzenou kartu a odstartuje do speciálky.
11:30 Příjezd k tankovačce, je potřeba připravit kartu, naplnit nádrže, popřípadě něco sníst a vypít, prohlédnout motocykl (jakákoli pomoc druhého je zakázána) a přehodit váleček roadbooku, pokud je to zapotřebí.
11:40 Závodník uschová kartu a pokračuje ve speciálce.
17:00 Příjezd do cíle spojovačky (do bivaku). Závodník odevzdá kartu a vyzvedne si road book na následující den a překontroluje poznámky a změny. Pak se pokusí natankovat palivo a vyzvedne si u letadla svou bednu. Pokud má závodník jakékoli dotazy, vyhledá informační stan závodníků, v případě zdravotních problémů navštíví zdravotnický stan. Nesmí však ztrácet mnoho času. Je zapotřebí postavit stan co nejdále od hlučících agregátů, převléci se a připravit věci na zítřek.
18:00 Zpět k motocyklu a pustit se do eventuálních oprav nebo výměny pneumatik.
19:00 Je čas připravit si roadbook a upevnit ho na motocykl.
20:00 Večeře
21:00 Briefing, vyzvednout GPS kód, na informační tabuli vyhledat čas startu a obě informace poznačit do roadbooku.
21:30 Je čas jít spát, ovšem bez špuntů v uších to v hluku elektroagregátů půjde jen ztěžka.
Jaroslav Jindra, www.maxphotobank.com
- v současné době vychází populárně encyklopedická publikace 30 let Rallye Dakar autorské dvojice Jaroslav Jindra a Jan Říha
- v roce 2007 vyšla i kniha rozhovorů Jaroslava Jindry s účastníky soutěže pod názvem Dakar - písek, prach a kamení obě publikace s podpisem autorů si můžete objednat na adrese max@maxphotobank.com
