Hned po snídani jsme vyrazili předat techniku do Delta Docku, kde jsme nakonec strávili celý den. Důvodem byla nejen nekonečná fronta závodních vozidel na příjezdové cestě, ale i nutnost opravit hned tři defekty na obou závodních autech tak, aby byla schopna nalodění. Tímto okamžikem jsme se na čas rozloučili s oběma závodními tatrami, asistenčním kamionem, press carem a motorkou. Vše bychom si měli převzít někdy na přelomu února a března ve francouzském přístavu Le Havre.
Večer nás čekalo milé a přátelské setkání na ambasádě České republiky, kam jsme byli spolu s dalšími českými týmy pozváni. Věnovalo se nám celé velvyslanectví, podávalo se pečené maso a pro Argentinu typické chorizo. Příjemná atmosféra panovala po celou dobu návštěvy. Hovořilo se o místních tradicích, problémech a především o Dakaru, jeho historii a směřování. Zajímavá byla i uvolněná diskuse mezi týmy, na kterou v průběhu rallye není obvykle čas. Každý měl co říci a množství zážitků, takže to bylo opravdu zajímavé. Rozloučili jsme se velkým poděkováním všem přítomným pracovníkům našeho zastupitelského úřadu za veškerou pomoc a péči, kterou nám věnovali nad rámec svých povinností se slovy "tak opět za rok"....
Dnes se celý tým odebral na poslední návštěvu do kliniky Suise, aby se rozloučil s Martinem Kolomým a Jardou Lamačem před jejich leteckým převozem domů. Konečně domů! Bylo to dlouhé, místy až nekonečné, ale nakonec se podařilo najít způsob jak dostat kluky do letadla a tedy pomyslně mnohem blíže péči českých lékařů. Oběma to očividně zlepšilo náladu a bylo kolem toho spousta vtipkování. Přejeme jim šťastný a pohodový let! Martin Kolomý ještě z letadla volal, že ho po cestě na letiště dvakrát upustili na zem, takže si pobyt v Argentině užíval doslova do posledních okamžiků.
Czech Dakar Team se ještě dnes rozloučí s Dakarem a Buenos Aires večeří. Letos se to sice nepovedlo tak, jak bychom si představovali, ale do cíle dojel Honza Veselý a za ním alespoň náš asistenční kamion a novinářský Nissan. I když Czech Dakar Team letos čelil několika vážným a neplánovaným situacím a musel improvizovat si se vzniklou situací poradil bez zaváhání.
Velké poděkování si zaslouží závodní inženýr Davida Vršeckého Robin Dolejš, který prokázal své kvality nejen jako vynikající odborník na motory, ale také jako člověk a překladatel. Pomáhal našim zraněným, byl pro ně ošetřovatelem a pravou rukou a díky své vitalitě jim ulehčil nejtěžší okamžiky zejména po převozu do nemocnice v Saltě. S potěšením mohu konstatovat, že v týmu Buggyra jsou skvělí lidé, což v průběhu celého Dakaru potvrzoval jak David Vršecký, tak právě Robin Dolejš. Rád bych na tomto místě poděkoval celému týmu Buggyra za veškerou pomoc a spolupráci během letošní dakarské rallye.
Poděkování za obětavou a kvalitní práci, kterou během celé rallye odváděli, patří našim úžasným mechanikům Radimovi, Zdeňkovi, Jirkovi a Rendovi. Czech Dakar Team měl za sebou letos opravdu kvalitní partu mechaniků a je jen škoda, že vše skončilo předčasně. Dobrou práci odváděla i posádka našeho novinářského vozu, generovat v náročných podmínkách denně textové zpravodajství doplněné o aktuální foto, audio a video není vůbec jednoduché. Obdiv si zaslouží i Olda, který musel přečkat týden bez veškerých osobních věcí, poté co vše zůstalo v autě v nemocnici v Saltě.
Další velké poděkování patří naší koordinátorce Libušce Šodkové, která měla na starost logistickou přípravu na Dakar a koordinaci věcí okolo týmu během rallye. Zejména řešení nemilé události okolo zranění Martina a Jardy představovalo nemalý úkol.
Děkuji posádkám našich závodních speciálů a všem co nám pomáhali. Nemůžu vyjmenovat všechny, jelikož by to byl dlouhý seznam přátel a známých, podporovatelů, fandů…
Nebyli bychom tam kde jsme nebýt našich partnerů a proto bych jim chtěl i touto cestou vyjádřit obrovské poděkování za dosavadní podporu.
Ze sluncem zalitého Buenos Aires
Marek Spáčil
