Není posádka jako posádka
Autor: Tomáš Pfajfr
Letošní ročník Rally Bohemia mi zůstane v paměti asi hodně dlouho. To jak jsem se na domácí soutěž těšil, se postupně obrátilo ve velké zklamání, které nelze slovy ani popsat. Ale zkusím to.
Po parádně zorganizovaných Hustopečích s ještě lepším přístupem k posádkám jsme s velkým nadšení začali shánět potřebné finance, abychom včas zaplatili startovné. Mezi prvními jsme se přihlásili do tohoto ročníku mladoboleslavské soutěže, protože jak pravil pořadatel pomocí zvláštních ustanovení, byla propustnost tratě po MČR stanovena na 80 vozů. K našemu překvapení se seznam posádek rozrůstal o další a další posádky i po překročení tohoto limitu, ale věřil jsem, že pořadatel určitě víc dělá. Po zaplacení startovného v termínu nastalo několik dní nejistoty, které mě stáli skoro celé nehty i na nohách a pomohli šednutí už tak prořídlých vlasů, protože se u našich jmen stále nezobrazovalo slovíčko, které potvrzovalo přijetí platby. Pár telefonátů a každodenní emailová komunikace s vedením mě stále uklidňovala až do dne, kdy se dlouho očekávané stalo realitou. Bylo to tam! To stejné se začalo objevovat i u další 121 přihlášených posádek doplněné prohlášením ředitele soutěže o navýšení počtu přijatých posádek na 120 kousků. Jedna posádka sem tam, budiž. Bylo jasné, že se musí upravit i harmonogram a také se tak následně stalo, budiž.
První opadnutí mého nadšení přišlo již při pátečním obědě v brzkých odpoledních hodinách, kdy jsme se dozvěděli informaci, že na slavnostní ceremoniál jedou jen vybrané posádky. Asi jen padesátka aut. Rozumím, vysoký počet přihlášených posádek, takže nemůžeme vzít všech 212 posádek, to bychom skončili s představováním brzy nad ránem a poslední posádku by vítala ranní směna z automobilky. V čem jsou tyto posádky jiné? Jsou rychlejší to ano, ale zaplatili snad vyšší startovné nebo si připlatili za průjezd rampou? Ne, jednalo se pouze o komerční záležitost, kde dostali přednost především vozy značky Škoda a zajímavé osobnosti, které měli vytvořit soutěži image. To bohužel nějaký Tomáš Pfajfr s kolegou nedokáže. Přitom jsem se na rampu velmi těšil, protože se to neděje každý rok, aby člověk měl fotku ze Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi a z rampy slavné Rally Bohemia. Však mi nepotřebujeme přítomným divákům ukázat naše auto, loga našich partnerů, které by to určitě potěšilo a třeba pomohlo získat další prostředky. Ne, přejezd přes rampu prostě nebude a tečka.
Ten největší šok následoval v pátek navečer po dlouhém čekání na otevření servisní zóny u 11. Brány místní automobilky, kdy jsme se vydali najít naše přidělené servisní místo. Upřímně, s přiděleným startovním číslem 38 jsem čekal trochu lepší umístění a ne za plotem na druhém, menším parkovišti převážně mezi historiky a legendami. Možná i ty vyšší startovní čísla měla lepší lokalitu v centru dění. Někteří přátelé nás nemohli ani najít, protože takhle schované nás nikdo nečekal. Při pohledu na nám přidělený prostor začala akce s názvem Tetris. Ale jsme malý tým, takže nějak to tam nějak poskládáme. Povedlo se! Jenže nastal problém číslo 2. Uprostřed parkující dlouhá servisní Karosa soupeřů byla akorát naproti našemu výjezdu ze stanu a ulička mezi stanem a protějším servisem byla tak na jedno a půl auta. „Jestli tam zajedeme, tak už nemůžeme nikdy vyjet, kámo!“. Ale nebyla jiná možnost kam se šoupnout. Očekávali jsme servisní místo dle pravidel, tedy 80m2, ale to jsme neměli ani náhodu. Kdybychom měli dodržet pravidla na servisní prostor a využít celý rozměr, horko těžko, respektive vůbec, by kolem nás nikdo projel, protože přidělený prostor byl asi 8x6m. I přes to, že jsem urgoval tento nedostatek již před nájezdem do servisní zóny u vedoucího parkoviště, který v ten moment měl evidentně jiné problémy, protože podle mého názoru si byl už na začátku sám jistý tím, že to bude hodně těžký oříšek naskládat celou tu kolonu přijíždějících týmu, která nebrala konce na vymezený prostor. „Možná bych přistavil jedno patro!“ se ozvalo za mými zády. No nic, nedočkal jsem se kloudné odpovědi a ani od vedení jsem se nic zajímavého nedozvěděl. Ve zkratce: „Však Vy si nějak poradíte, ne?!“. Jistěže, nejsme přeci žádný béčka, auta postavíme na sebe! J Ono taky nebylo kam jinam se vejít, když servisní místo Škoda Motorsport zabíralo podstatnou část servisní zóny a bylo opět doplněné ještě rozsáhlejším zábavným centrem Škoda Fun Park, kde snad chyběli jen létající labutě, a v Boleslavi by byla druhá Matějská. Takže necelou ¼ servisní zóny zabral tento cirkus. Další posádky mohli stát venku na trávě. A taky se takové našli, u kterých se zřejmě projevila začínající klaustrofobie, a radši vyměnili stísněnou servisní zónu za přilehlé chodníky. Podle mě by tyto atrakce měli být situovány mimo servisní zóny a ne tam, kde zabírají místo posádkám, které si zaplatili nemalé startovné. Ale partner je partner a bez jeho podpory by se možná ani nejelo. Ano, mohli jsme si také připlatit za větší prostor v servisce, ale na to zatím nemáme takové finanční prostředky.
I organizace uzavřeného parkoviště po první sobotní etapě si vyžádala několik změn. Hlavně vjezd do UP se měnil z minuty na minutu a také proto nastala situace, že část startovního pole stala jinak než zbytek. Ale to už je detail a věc pořadatele jak se popere s tou situací. I to se podařilo zvládnout! Další drobné kopance na sebe nenechali dlouho čekat, ale už se nás tak nějak netýkali, ale zase zklamali spousty kolegů závodníků.
Nejsem naivní a nečekám, že by soutěž probíhala hladce bez problémů. Ani to není stěžování si na traťové komisaře nebo přítomné pořadatele v oranžových vestách, kteří se snažili alespoň řídit provoz v úzkých uličkách servisní zóny a poctivě pískali každé auto, které do servisu vjelo. Seděli tam den celý den a celou noc a hlídali závodničky jako vlastní. Respekt a velké díky, bando! V dnešní době je těžké uspořádat nějakou větší soutěž, to vím také. Rychlostní zkoušky Rally Bohemia jsou vždy krásné, ale letošní Achylovu patu tvořila servisní zóna, která byla zabrána zbytečnostmi, bez kterých bychom se dozajista obešli, tedy alespoň my posádky. Nabízí se tedy otázky, kde hlavní organizátor udělal chybu, jestli v počtu přijatých přihlášek a zdali jsou posádky s vyššími čísly, nad dvacet, ještě vůbec rovnými účastníky soutěže nebo jestli tvoří spíš komparz první desítce. Jak jsem psal, je mi velmi líto, že nemáme prostředky na to, abychom mohli připlácet za větší servisní místo a že nedisponujeme pro organizátory dost atraktivní technikou, která by stála za představení na slavnostním startu, tedy alespoň těm z Mladé Boleslavi. Výsledek z celého víkendu - Člověka to hodně zamrzí a nakrkne. Navíc, když jsem se tak těšil na legendární domácí „Bohemku“. I taková byla letošní 42. Rally Bohemia z mého pohledu. Tímto přeji organizačnímu týmu více štěstí v příštím roce.
