Vraťme se na úvod rozhovoru na skok k Pražskému rallysprintu. Ten jsi jel se čtyřkolkou, kde se zrodil plán vyzkoušet Fiestu Rally2?
„Myslím, že člověk by se měl celkově v životě někam posouvat a plnit si své sny. A já k tomu mám navíc ty „moje“ závody (smích). Nápad na start se čtyřkolkou na Pražském rallysprintu se mi zrodil v hlavě o prázdninách, kdy jsem ležel s přítelkyní a naší roční dcerou Sofinkou na pláži u moře v Itálii. Říkal jsem si, že když na tom začnu pracovat s dostatečným předstihem, tak by se to mohlo podařit. Původně však byl plán jet s jiným autem od Fordu s pohonem 4x4, kdy jsme měli auto i zamluvené, ale podzimní situace nám tento plán trochu překazila. Přesto jsem to nechtěl vzdát úplně a pokusil se sehnat jiné hezké Ford auto. Zhruba měsíc před startem jsem se domluvil s Jarkem Orsákem, že nám půjčí Fiestu po Eriku Caisovi.“
Skvělé auto ze skvělého týmu, to byla jasná volba? Neuvažoval jsi třeba nad Fabií?
„Po tom, co jsme opustili původní plán a věděl jsem, že sháním Fiestu R5 MkII, tak jsem chtěl auto od Orsák Rallysport. Celkově je trochu složitější sehnat aktuální Fiestu R5. Měl jsem i nabídku od Christopha Zellhofera z Rakouska, ale já chtěl auto od Jarka Orsáka. Nakonec se nám podařilo vzájemně se domluvit a sen se pomalu začal stávat skutečností. Nad Fabií jsem neuvažoval. Již několik sezón nás v rally podporuje pražský dealer vozů Ford AMB Praha, kdy i díky nim se povedlo na Strahov přivézt tohle auto. Fiesta R5 je navíc vážně krásné auto, které se v záplavě českého „Fabia cupu“ hezky vyjímá (smích).“
Jak sis samotný závod užil, a bylo složité pro tebe měnit návyky z dvoukolky?
„Celý závod jsem si moc užil. V takhle pěkném autě si to nelze neužít! (smích). Musím však říct, že mi radost z řízení trochu kazil obrovský pocit zodpovědnosti, který mě celým dnem provázel. Jelikož jsem z Prahy, velká část mých partnerů je také z hlavního města, tak jsem potřeboval celý den zvládnout na jedničku. A po tom, jak to ráno na klasických rychlostních zkouškách klouzalo, tak to nebylo úplně nejjednodušší! Takže když jsem po závěrečném epilogu, kde se nám doufám povedlo udělat i hezkou show pro lidi, zmáčkl tlačítko na volantu s nápisem „stage“, auto se vypnulo ze závodního režimu a nebyl na něm jediný škrábanec, tak jsem Dušanovi Vítovi na sedadle spolujezdce konečně mohl říct, že to byl vlastně hezky den. Při pohledu do výsledků to ani nebyla taková ostuda, které jsem se při premiéře v R5 tak bál. Ve startovní listině bylo 18 aut R5 a k tomu pět WRC. Návyky z dvoukolky? Když jsme ve čtvrtek před závodem přijeli do Bělé pod Bezdězem, myslel jsem si, že nějak umím řídit rally auto a že i nějak umím řídit čtyřkolku. Ale po tom, co jsem z auta vystoupil po prvních pár kolečkách, tak mě ten pocit, že trochu umím řídit, někam utekl (smích). Naštěstí byl na testu Erik Cais, který mi ze sedačky spolujezdce výrazně urychlil pochopení, jak se tohle auto vlastně řídí. Jemu patří velký dík.“
Logicky musí přijít otázka, zda něco startem s Rally2 nenaznačuješ do další sezony…
„Klidně bych rád naznačoval, ale zatím to byla pouze jednorázová záležitost a splnění závodního snu. Ještě nemám tušení, co budeme letos dělat, ale vím však jistě, že bych rád závodil! (smích) Kdysi jsem po moji Fabii TDi vyzkoušel Fiestu R2, hned jsem věděl, že už bych chtěl závodit jenom v R2. Teď po tom, co jsem si vyzkoušel Rally2, si úplně v pohodě sednu zpátky do Rally4 a budu si báječně užívat závodění! Ano, to auto je skvělý, ale Rally4 už je krásný závoďák, se kterým se dá skvěle jezdit. Samozřejmě řešíme různé varianty, jak by letošní sezona mohla vypadat, ale vše se odvíjí od jednání s partnery. Situace teď není pro nikoho vůbec jednoduchá a zajistit prostředky na celou sezonu je čím dál náročnější. Já budu vděčný, pokud se nám podaří zajistit jakýkoliv závodní program.“
Nyní pojďme rozebrat tu ukončenou, jaká z tvého ohledu byla?
„Byla skvělá! Mohli jsme s Kubou Kotálem sedět v závoďáku a závodit (úsměv)! Takže byla opět báječná a jsem za ní moc rád. Sezona 2021 pro nás začala dost „tvrdě“ na Kopné a i přes to se nám nakonec podařilo skončit na druhém místě ve třídě. Tu uplynulou sezonu jsme určitě chtěli mít trochu klidnější, ale zároveň jsme věděli, že tam nechceme být do počtu. Nakonec z toho byla opravdu povedená sezona s vítězstvím ve třídě a chybělo málo i k úspěchu v absolutním pořadí dvoukolek.“
Na Kopné třetí místo ve třídě a pak dva výpadky… Co se ti v tu chvíli honilo hlavou?
„Na Kopné jsme v uplynulé sezoně začínali prvním závodem v RSS a já doufal, že po havárii v předchozím ročníku začneme novou sezonu o trochu lépe! A hlavně, že si konečně zajedeme ve Fiestě ten „srdeční sjezd“ z kopce dolů ke Všemině, kde jsme zatím jeli jen v TDi. A byl to masakr! Naše rychlost však po zimní pauze nebyla úplně dostatečná, v autě jsem se nějak necítil a dokonce jsme museli upravit nějaké věci. V závěru to již bylo trochu lepší, ale to už bylo pozdě! Domácí kluci nám o kousek ujeli, ale my dokázali otevřít sezonu výrazně lépe než tu minulou (smích). Následné odstoupení nejdříve v Plzni a hned na dalším závodě v Příbrami nás hodně mrzelo. Pokaždé za to mohla technická závada naší Fiesty Rally4. Odstupovali jsme z prvních míst. Byl jsem z toho dost „kyselej“, nicméně to se prostě může stát a auto je pouze stroj, který se občas pokazit může. Kluci ze Sparrow racing však na Fiestě dost zamakali a na dalších závodech už fungovala bezvadně.“
Pak už to ale byla z tvého pohledu spanilá jízda s čtyřmi vítězstvími. Bylo to opravdu tak lehké, jak to na první pohled vypadá?
„Lehké to rozhodně nebylo. A to ani v jednom závodě. Nejprve se nám povedlo zvítězit na rally ve Fulneku, kde jsem po dvou odstoupeních snad i trochu zvolnil, abychom konečně viděli cílovou rampu. To se nakonec povedlo, ale myslím, že tady jsem poslouchal snad všechny zvuky, co auto vydávalo (smích). Následoval sprint ve Vyškově, kde jsme se poprvé na „opravdovém“ závodě svezli s kamarádem Dušanem Vítem a opět se nám podařilo zvítězit. Skvělé však bylo, že jsme se konečně přiblížili čelu celé RSS. Už jsem se však nemohl dočkat podzimního klouzavějšího počasí, které mám rád a chtěl jsem se v rallysprint sérii podívat ještě trochu výše. A to se nám s Kubou nakonec povedlo!!! V Jeseníkách jsme porazili všechny pravidelně startující posádky v rámci celé rallysprint série!!! Jupííííí! Nad naše síly bylo pouze sporadicky startující Clio Super 1600. No a ve Vsetíně jsme chtěli pokračovat v podobné rychlosti, pokusit se uhájit průběžné třetí místo v RSS a zároveň vyhrát naši třídu. Se vysokým nasazením jsme vyrazili vstříc vsetínským tratím. Hned na úvodní rychlostní zkoušce to klaplo. Zajeli jsme nejrychlejší čas v RSS absolutně a dokonce byli pátí v absolutním pořadí celého sprintu. Hned na druhé erzetě jsem však dostal přes prsty, že takhle teda ne. Zažili jsme poměrně velkou krizi, kterou už více v závodění zažívat nechci, kdy jsme byli celým autem ve velké rychlosti mimo silnici. Naštěstí to dobře dopadlo, ale čelo závodu nám hodně odskočilo. V dalším průběhu závodu už jsme tedy vše podřídili dosažení vítězství ve třídě za celý rok 2022.“
Který závod byl letos pro tebe nejtěžší a který naopak nejpovedenější?
„Nejtěžší pro mě nejspíše byl Pražský rallysprint s Fiestou Rally2. Tolik starostí a zodpovědnosti, abych vše zařídil, připravil, objezdil, ufinancoval, pozval naše partnery, udělal ten den skvělým nejenom pro mě, ale i pro ostatní, a následně odjezdil celý závod s autem, které jsem znal pouze jako divák a nikdy ho neřídil, z něj nejspíše udělalo ten pro mě nejtěžší. A za nejpovedenější letošní závod rozhodně považuji „Jeseníky“. Na Rally Morava se nám to vážně povedlo, měli jsme hezkou rychlost a dokázali jsme tam konečně porazit „úplně“ všechny. To bylo vážně super a mám z našeho výsledku velkou radost!“
Na konci roku sis došel pro mistrovský titul ve třídě a navázal tak na sezonu 2020. Který z těchto dvou titulů byl pro tebe „jednodušší“ získat?
„Jednoduché to není nikdy, a to ví každý, kdo si do závodního auta sedl. Nicméně, pokud mám mezi sebou srovnat jeden a druhý titul, tak byl asi „jednodušší“ ten letošní. V roce 2020 jsme si do Fiesty sedli vůbec poprvé a já jsem na začátku roku auto téměř neuměl ani ovládat, natož s ním závodit (smích). Tam jsme museli pracovat krůček po krůčku a hledat rychlost, která v závěru již byla relativně hezká. Zároveň jsme v boji o titul museli porazit Dominika Stříteského, což taky nebylo úplně nejjednodušší. Ale po krásném souboji opět na Rally Morava, se nám to podařilo. V uplynulé sezoně nám to trochu zkomplikovalo dvojité odstoupení v řadě za sebou, tak jsme se museli ve zbylých závodech ještě hodně snažit a postupně dotahovat bodovou ztrátu na naše soupeře.“
Co provádí Martin Lehký během zimní přestávky?
„Píše tento rozhovor (smích). Ale ne, teď jsem si užil vánoční svátky s rodinou, s malou dcerkou a hromadou jídla. To budu muset trochu vysportovat, takže bych rád s rodinou vyrazil někam lyžovat a pak samozřejmě musím také chodit do práce. A nebudu lhát, Martin Lehký také přemýšlí nad tím, že by v roce 2023 zase strašně rád závodil a vymýšlí, jak to celé udělat (smích).“
A jaké jsou plány pro rok 2023? Kde a v čem tě uvidíme?
„Na tuhle otázku teď ještě neznám odpověď. Jak jsem už říkal, aktuálně řešíme podobu letošní sezony s našimi partnery. Těm patří velký dík za uplynulou sezonu a věřím, že se nám podaří úspěšně pokračovat dál. Vím, že bych strašně rád seděl v závodním autě a budu moc vděčný, když se nám to opět povede.“
